Společné dobro a ústavní právo

p 2022

Společné dobro a ústavní právo

BAROŠ, Jiří

Základní údaje

Originální název

Společné dobro a ústavní právo

Název anglicky

The Common Good and Constitutional Law

Autoři

BAROŠ, Jiří

Vydání

Workshop, Katedra teorie práva a právních učení, Právnická fakulta Univerzity Karlovy v Praze, 2022

Další údaje

Jazyk

čeština

Typ výsledku

Vyžádané přednášky

Obor

50501 Law

Stát vydavatele

Česká republika

Utajení

není předmětem státního či obchodního tajemství

Označené pro přenos do RIV

Organizační jednotka

Fakulta sociálních studií

Klíčová slova česky

Společné dobro a ústavní právo

Změněno: 12. 5. 2022 10:11, Mgr. et Mgr. Jiří Baroš, Ph.D.

Anotace

V originále

Na počátku pandemie vyvolal v americkém veřejném prostoru vášnivé reakce článek harvardského ústavního teoretika Adriana Vermeuleho o konstitucionalismu společného dobra. Mnozí komentátoři, ale i Vermeulovi kolegové, další profesoři ústavního práva, byly zhrozeni jak jeho praktickými návrhy, tak samotným pojmem společného dobra. Ten totiž podle nich může být snadno zneužit pro rozsáhlá omezení svobody a individuality člověka. I v české společnosti, kvůli naší historické zkušenosti, může být nedůvěra vůči tomuto pojmu značná. Podíváme-li se ovšem blíže do dějin politických a právních idejí, lze si všimnout toho, že koncept společného dobra hrál zásadní roli v klasické tradici politické filosofie, která našla svůj výraz v křesťanské tradici přirozeného práva. Ta měla podstatný vliv na nejdůležitější poválečné ústavněprávní dokumenty typu Všeobecná deklarace lidských práv či německý Základní zákon. Cílem přednášky bude propojit současný konstitucionalistický diskurs s touto prastarou filosofickou tradicí, která byla ovšem (až na výjimky) v ústavním diskursu trochu pozapomenuta. Nejprve se pokusím odlišit tuto filosofickou tradici od problematických pojetí obecného blaha (typické pro totalitární a autoritativní režimy), z nichž je třeba opravdu mít strach. Následně stručně odliším východiska této myšlenkové tradice od dominantního liberalismu, který je založen na normativním a ontologickém individualismu. V poslední, nejdůležitější, části své přednášky rozvedu implikace této filosofické tradice pro základní pojmy konstitucionalismu, tj. pro lidskou důstojnost, svobodu a lidská práva. Klasická tradice nedává primát autonomii člověka (byť místo pro tuto myšlenku také má) a upřednostňuje pozitivní před negativním pojetí svobody. Potíže může mít rovněž s přijímanou verzí principu proporcionality, neboť – kromě jiného – nedává nutně do kontrastu individuální svobodu a veřejný zájem, ale ústavní svobody a práva považuje za konstitutivní prvky společného dobra.

Návaznosti

GA19-11091S, projekt VaV

Název: Jak dál s veřejným rozumem? Kritiky a obhajoby veřejného ospravedlnění podle liberalismu

Investor: Grantová agentura ČR, Jak dál s veřejným rozumem? Kritiky a obhajoby veřejného ospravedlnění podle liberalismu

Citovat

BAROŠ, Jiří. Společné dobro a ústavní právo. In Workshop, Katedra teorie práva a právních učení, Právnická fakulta Univerzity Karlovy v Praze. 2022.

@misc{1852664,
   author = {Baroš, Jiří},
   booktitle = {Workshop, Katedra teorie práva a právních učení, Právnická fakulta Univerzity Karlovy v Praze},
   language = {cze},
   title = {Společné dobro a ústavní právo},
   year = {2022}
}

TY  - SLIDE
ID  - 1852664
AU  - Baroš, Jiří
PY  - 2022
TI  - Společné dobro a ústavní právo
N2  - Na počátku pandemie vyvolal v americkém veřejném prostoru vášnivé reakce článek harvardského ústavního teoretika Adriana Vermeuleho o konstitucionalismu společného dobra. Mnozí komentátoři, ale i Vermeulovi kolegové, další profesoři ústavního práva, byly zhrozeni jak jeho praktickými návrhy, tak samotným pojmem společného dobra. Ten totiž podle nich může být snadno zneužit pro rozsáhlá omezení svobody a individuality člověka. I v české společnosti, kvůli naší historické zkušenosti, může být nedůvěra vůči tomuto pojmu značná. Podíváme-li se ovšem blíže do dějin politických a právních idejí, lze si všimnout toho, že koncept společného dobra hrál zásadní roli v klasické tradici politické filosofie, která našla svůj výraz v křesťanské tradici přirozeného práva. Ta měla podstatný vliv na nejdůležitější poválečné ústavněprávní dokumenty typu Všeobecná deklarace lidských práv či německý Základní zákon. Cílem přednášky bude propojit současný konstitucionalistický diskurs s touto prastarou filosofickou tradicí, která byla ovšem (až na výjimky) v ústavním diskursu trochu pozapomenuta. Nejprve se pokusím odlišit tuto filosofickou tradici od problematických pojetí obecného blaha (typické pro totalitární a autoritativní režimy), z nichž je třeba opravdu mít strach. Následně stručně odliším východiska této myšlenkové tradice od dominantního liberalismu, který je založen na normativním a ontologickém individualismu. V poslední, nejdůležitější, části své přednášky rozvedu implikace této filosofické tradice pro základní pojmy konstitucionalismu, tj. pro lidskou důstojnost, svobodu a lidská práva. Klasická tradice nedává primát autonomii člověka (byť místo pro tuto myšlenku také má) a upřednostňuje pozitivní před negativním pojetí svobody. Potíže může mít rovněž s přijímanou verzí principu proporcionality, neboť – kromě jiného – nedává nutně do kontrastu individuální svobodu a veřejný zájem, ale ústavní svobody a práva považuje za konstitutivní prvky společného dobra.
ER  -

BAROŠ, Jiří. Společné dobro a ústavní právo. In \textit{Workshop, Katedra teorie práva a právních učení, Právnická fakulta Univerzity Karlovy v Praze}. 2022.

Přehled o publikaci