k 2022

Diagnostika a intervence u sociálně podmíněného mentálního postižení: kvalitativní studie v praxi českých pedagogicko-psychologických poraden

ŠEBÁNKOVÁ, Lucie a David HAVELKA

Základní údaje

Originální název

Diagnostika a intervence u sociálně podmíněného mentálního postižení: kvalitativní studie v praxi českých pedagogicko-psychologických poraden

Autoři

ŠEBÁNKOVÁ, Lucie a David HAVELKA

Vydání

2022

Další údaje

Typ výsledku

Prezentace na konferencích

Utajení

není předmětem státního či obchodního tajemství

Klíčová slova česky

pseudooligofrenie, sociálně podmíněné mentální postižení, zdánlivé mentální postižení, diagnostika, intervence
Změněno: 15. 9. 2022 20:39, Mgr. et Mgr. David Havelka, Ph.D.

Anotace

V originále

Prevalence mentálního postižení (dále jen MP) je stálá a pohybuje se přibližně na úrovni 1 % (APA, 2013a; Maulik et al. 2011). V České republice však existují vyloučené lokality a sociální skupiny, kde se tato diagnóza objevuje výrazně častěji (Klusáček, 2014).K vysvětlení výrazného nepoměru mezi obecnou prevalencí MP a nadprůměrnou prevalencí MP v konkrétních populacích se specifickými demografickými charakteristikami lze užít konceptu sociálně podmíněného mentálního postižení (dříve pseudooligofrenie, dále jen SPMP) V příspěvku chceme představit výsledky pilotní kvalitativní studie, jejímž cílem bylo podniknout sondu do toho, jak poradenští psychologové vnímají koncept SPMP – jejich povědomí o tomto konceptu, postoj k němu, diagnostická praxe, potenciální podpůrné intervence. Z analýzy vyplynulo, že žádný z respondentů pojem explicitně neužívá, avšak implicitně je v jejich praxi přítomný. Daný koncept by dle nich mohl sloužit jako inspirace k širšímu přemýšlení o etiologii „podezřele“ nízkých hodnot v testech intelektu a o intelektovém potenciálu dítěte. Diagnostiku intelektových a adaptivních schopností v praxi respondenti staví nejčastěji pouze na standardizovaných testech intelektu, testy a škály pro adaptivní chování, sociální a rodinné prostředí, zejména pro nedostatek personálních a časových kapacit, nepoužívají. Diferenciální diagnostiku SPMP od mentálního postižení vnímají respondenti jako složitou, polovina respondentů vidí jako vhodnou cestu dynamickou diagnostiku. Na návaznou podporu a intervenci se respondenti kvůli omezeným kapacitám zaměřují velmi okrajově. Potenciálními náměty pro praxi jsou také – potřeba tvorby jasně vymezené a všeobecně přijímané definice SPMP, větší komplexnosti a hloubky diagnostiky, prohloubení spolupráce s rodinou dítěte ze sociálně znevýhodněného prostředí a dalšími návaznými institucemi.