UMÍRAJÍ PACIENTI, MY JE JEN LÉČÍME: JAK LÉČIT NEVYLÉČITELNĚ
NEMOCNÉ NA VLASTNÍ CESTĚ KE KONEČNOSTI

a 2022

UMÍRAJÍ PACIENTI, MY JE JEN LÉČÍME: JAK LÉČIT NEVYLÉČITELNĚ NEMOCNÉ NA VLASTNÍ CESTĚ KE KONEČNOSTI

SVĚTLÁK, Miroslav

Základní údaje

Originální název

UMÍRAJÍ PACIENTI, MY JE JEN LÉČÍME: JAK LÉČIT NEVYLÉČITELNĚ NEMOCNÉ NA VLASTNÍ CESTĚ KE KONEČNOSTI

Název česky

UMÍRAJÍ PACIENTI, MY JE JEN LÉČÍME: JAK LÉČIT NEVYLÉČITELNĚ NEMOCNÉ NA VLASTNÍ CESTĚ KE KONEČNOSTI

Autoři

SVĚTLÁK, Miroslav

Vydání

XLVI. Brněnské onkologické dny XXXVI. Konference pro nelékařské zdravotnické pracovníky Laboratorní diagnostika v onkologii 2022, 2022

Další údaje

Jazyk

čeština

Typ výsledku

Konferenční abstrakt

Stát vydavatele

Česká republika

Utajení

není předmětem státního či obchodního tajemství

Označené pro přenos do RIV

Organizační jednotka

Lékařská fakulta

ISSN

Příznaky

Recenzováno

Změněno: 20. 10. 2022 12:34, doc. PhDr. Miroslav Světlák, Ph.D.

Anotace

V originále

Zatímco velká část lidí se tématu smrti vyhýbá a každou diskusi o ní často rychle ukončí, jsou lékaři a ostatní zdravotníci smrti a jejím trajektoriím vystaveni každý den. Přestože od sebe obvykle očekávají (očekává to i společnost), že se nebojí krve ani smrti samotné, může být tato expozice pro mnoho z nich traumatizující. Vystavení se utrpení pacientů představuje pro lékaře každodenní výzvu, jak se vypořádat s faktem, že podobnými cestami půjdou jednou i oni sami. Konečnost života je všudypřítomným pozadím hlavního zaměření medicíny, která léčí a zachraňuje. Vědomá práce s tématem konečnosti je nutným krokem v procesu osobnostního růstu zdravotníků a nezbytným základem pro rozvoj moudrosti v medicíně. Být si na určité úrovni vědom své konečnosti a mít toto téma konceptualizované je z hlediska psycho-spirituální přirozenosti člověka nutnou podmínkou duševního zdraví a osobnostního růstu směrem ke zralosti. V rámci všech úrovní vzdělávání v medicíně se učíme, jak s pacienty o smrti mluvit, jak sdělovat závažnou zprávu a jak reagovat na otázky, které se konce života týkají. Stáváme se experty na algoritmy a naučené věty s motivem, abychom to udělali dobře. V rámci vzdělávání pak můžeme zcela přirozeně podlehnout iluzi, že existují „oni“, tedy pacienti, a „my“, tedy zdravotníci. My jsme ti, kteří léčí, zachraňují a dávají naději, a oni jsou ti, kteří jsou nemocní a umírají. Můžeme se tak stát experty na umírání druhých, a přitom v sobě živit nebezpečnou iluzi, že máme téma vlastní smrti pod kontrolou. Na filozofování není v plné ambulanci nebo na oddělení čas. Konečnost tak někdy sebezáchovně odsouváme v podobě racionálního prohlášení o její přirozenosti. Nedostatek času nebo uvědomění však neznamená, že téma mizí. Jeho opomíjení paradoxně zvyšuje jeho urgenci a smrt se hlásí o svou pozornost v našich snech, představách a někdy až excesivní touze po bezpečí. Neuvědomovaná a nezpracovaná konečnost však nečiní život bezpečnějším a šťastnějším, naopak, její odsouvání život umrtvuje, zbavuje ho energie a odvahy rozhodovat se. Míra naší otevřenosti v této oblasti pak také významně určuje, jak se v naší přítomnosti mohou tématu otevřít ti, které léčíme. Přestože neexistují univerzální filozofické, psychologické a náboženské návody, jak se se smrtí jednou provždy vypořádat, existují přístupy, jak s tématem konečnosti v každodenním životě a lékařské praxi pracovat. Jak se tématu otevřít a jak jej vnitřně rozvíjet, aby bylo ve službách našeho života, a my se tak mohli spolu s našimi pacienty s moudrostí, odvahou a radostí připravovat na nevyhnutelné.

Citovat

SVĚTLÁK, Miroslav. UMÍRAJÍ PACIENTI, MY JE JEN LÉČÍME: JAK LÉČIT NEVYLÉČITELNĚ NEMOCNÉ NA VLASTNÍ CESTĚ KE KONEČNOSTI. In XLVI. Brněnské onkologické dny XXXVI. Konference pro nelékařské zdravotnické pracovníky Laboratorní diagnostika v onkologii 2022. 2022. ISSN 0862-495X.

@proceedings{2225841,
   author = {Světlák, Miroslav},
   booktitle = {XLVI. Brněnské onkologické dny XXXVI. Konference pro nelékařské zdravotnické pracovníky Laboratorní diagnostika v onkologii 2022},
   language = {cze},
   title = {UMÍRAJÍ PACIENTI, MY JE JEN LÉČÍME: JAK LÉČIT NEVYLÉČITELNĚ NEMOCNÉ NA VLASTNÍ CESTĚ KE KONEČNOSTI},
   year = {2022}
}

TY  - CONF
ID  - 2225841
AU  - Světlák, Miroslav
PY  - 2022
TI  - UMÍRAJÍ PACIENTI, MY JE JEN LÉČÍME: JAK LÉČIT NEVYLÉČITELNĚ NEMOCNÉ NA VLASTNÍ CESTĚ KE KONEČNOSTI
N2  - Zatímco velká část lidí se tématu smrti vyhýbá a každou diskusi o ní často rychle ukončí, jsou lékaři a ostatní zdravotníci smrti a jejím trajektoriím vystaveni každý den. Přestože od sebe obvykle očekávají (očekává to i společnost), že se nebojí krve ani smrti samotné, může být tato expozice pro mnoho z nich traumatizující. Vystavení se utrpení pacientů představuje pro lékaře každodenní výzvu, jak se vypořádat s faktem, že podobnými cestami půjdou jednou i oni sami. Konečnost života je všudypřítomným pozadím hlavního zaměření medicíny, která léčí a zachraňuje. Vědomá práce s tématem konečnosti je nutným krokem v procesu osobnostního růstu zdravotníků a nezbytným základem pro rozvoj moudrosti v medicíně. Být si na určité úrovni vědom své konečnosti a mít toto téma konceptualizované je z hlediska psycho-spirituální přirozenosti člověka nutnou podmínkou duševního zdraví a osobnostního růstu směrem ke zralosti. V rámci všech úrovní vzdělávání v medicíně se učíme, jak s pacienty o smrti mluvit, jak sdělovat závažnou zprávu a jak reagovat na otázky, které se konce života týkají. Stáváme se experty na algoritmy a naučené věty s motivem, abychom to udělali dobře. V rámci vzdělávání pak můžeme zcela přirozeně podlehnout iluzi, že existují „oni“, tedy pacienti, a „my“, tedy zdravotníci. My jsme ti, kteří léčí, zachraňují a dávají naději, a oni jsou ti, kteří jsou nemocní a umírají. Můžeme se tak stát experty na umírání druhých, a přitom v sobě živit nebezpečnou iluzi, že máme téma vlastní smrti pod kontrolou. Na filozofování není v plné ambulanci nebo na oddělení čas. Konečnost tak někdy sebezáchovně odsouváme v podobě racionálního prohlášení o její přirozenosti. Nedostatek času nebo uvědomění však neznamená, že téma mizí. Jeho opomíjení paradoxně zvyšuje jeho urgenci a smrt se hlásí o svou pozornost v našich snech, představách a někdy až excesivní touze po bezpečí. Neuvědomovaná a nezpracovaná konečnost však nečiní život bezpečnějším a šťastnějším, naopak, její odsouvání život umrtvuje, zbavuje ho energie a odvahy rozhodovat se. Míra naší otevřenosti v této oblasti pak také významně určuje, jak se v naší přítomnosti mohou tématu otevřít ti, které léčíme. Přestože neexistují univerzální filozofické, psychologické a náboženské návody, jak se se smrtí jednou provždy vypořádat, existují přístupy, jak s tématem konečnosti v každodenním životě a lékařské praxi pracovat. Jak se tématu otevřít a jak jej vnitřně rozvíjet, aby bylo ve službách našeho života, a my se tak mohli spolu s našimi pacienty s moudrostí, odvahou a radostí připravovat na nevyhnutelné.
ER  -

SVĚTLÁK, Miroslav. UMÍRAJÍ PACIENTI, MY JE JEN LÉČÍME: JAK LÉČIT NEVYLÉČITELNĚ NEMOCNÉ NA VLASTNÍ CESTĚ KE KONEČNOSTI. In \textit{XLVI. Brněnské onkologické dny XXXVI. Konference pro nelékařské zdravotnické pracovníky Laboratorní diagnostika v onkologii 2022}. 2022. ISSN~0862-495X.

Přehled o publikaci