2021
Dětská spánkové apnoe z pohledu ortodontisty
MARINČÁK VRANKOVÁ, Zuzana, Alena BRYŠOVÁ, Zdeněk HOFMAN a Petra BOŘILOVÁ LINHARTOVÁZákladní údaje
Originální název
Dětská spánkové apnoe z pohledu ortodontisty
Název anglicky
Pediatric obstructive sleep apnea - the orthodontic perspective
Autoři
Vydání
XXII. ČESKÝ A XVII. ČESKO-SLOVENSKÝ KONGRES SPÁNKOVÉ MEDICÍNY, 2021
Další údaje
Jazyk
čeština
Typ výsledku
Vyžádané přednášky
Obor
30208 Dentistry, oral surgery and medicine
Stát vydavatele
Česká republika
Utajení
není předmětem státního či obchodního tajemství
Odkazy
Organizační jednotka
Lékařská fakulta
Klíčová slova anglicky
dětská spánkové apnoe ortodoncie
Změněno: 23. 10. 2022 19:56, MDDr. Zuzana Marinčák Vranková, Ph.D.
V originále
Úvod: V roce 1976 byla vyčleněna dětská obstrukční spánková apnoe (OSA) jako samostatná diagnóza, a to i proto, že se projevuje odlišnými symptomy než OSA u dospělých pacientů. Mezi nejčastěji uváděné rizikové faktory vzniku OSA u dětí se řadí obezita, zvětšené krční a nosní mandle, neuromuskulární onemocnění, a v neposlední radě se významně na jejím vzniku podílí kraniofaciální malformace. Kostěné části kraniofaciálního systému tvoří oporu horních dýchacích cest (HDC) a jejich důležitost pro fyziologické dýchání jedince se projevuje zejména ve spánku, kdy dochází ke změnám v kontrole svalového tonu a reflexním odpovědím. Kraniofaciální anomálie mohou přispívat k zúžení, snadnějšímu kolapsu a okluzi dýchací cest. Jelikož jsou ortodontisti specialisty, kteří se zabývají problematikou orofaciální oblasti a anomáliemi obličejového skeletu u rostoucích dětských pacientů, mohou zásadním způsobem přispět jak k včasné diagnostice, tak i k neinvazivní léčbě pacientů s dětskou OSA. Metodika: V rámci vstupního ortodontického vyšetření se standardně zhotovuje kefalometrický snímek, telerentgen, neboli snímek lebky pacienta z bočního pohledu. Na základě jeho analýzy ortodontista určuje vzájemný vztah čelistí a popisuje skeletální podklad dané ortodontické anomálie. Tento snímek zároveň dvojrozměrně zobrazuje HDC a umožnuje tak jejich základní kontrolu, a to i ve vztahu k čelistem. Výsledky: Kefalometrické studie s dětskými pacienty trpícími OSA poukazují na charakteristické znaky, které mohou ovlivňovat průchodnost dýchacích cest a podílet se tak na vzniku OSA. Časté je zúžení nasomaxilárního komplexu, viditelně úzké a klenuté tvrdé patro, mnohdy vedoucí k vzniku jedno- nebo oboustranně zkříženého skusu. U pacientů se vyskytuje retrognátní typ obličejového skeletu, hypoplasie střední obličejové etáže, mikrognácie nebo mikrogenie, tedy podvývoj čelistí. Rizikové je i zvýšení divergence čelistních bází, tzv. skeletálně otevřený skus, projevující se i nedostatečným retním uzávěrem. Správně načasovaná ortodontická léčba u dětí s dysmorfizmem, vedoucím k zúženým HDC, může stimulovat růst či změnu polohy čelistí, zlepšit tak jejich správný vývoj, a zároveň tak snížit riziko jejich kolapsu. Příkladem je v rámci ortodontické terapie poměrně často používaná maxilární expanze, případně rychlá maxilární expanze (RME). Při RME dochází k expanzi maxily a rozšíření zubního oblouku, zároveň se však expanduje i nosní spodina a zvětšuje se objem nasofaryngu, intranasální kapacita roste, čímž dochází ke snížení nosní rezistence. U pacientů trpících maxilární konstrikcí a příznaky OSA tak RME prokazatelně zlepšuje nosní ventilaci a nabízí se jako vhodná terapie. Závěr: Ortodontická léčba se jeví jako úspěšný terapeutický přístup OSA u dětských pacientů s anomáliemi orofaciálního skeletu, přičemž klíčovým aspektem při terapii tohoto onemocnění stále zůstává podrobná anamnéza, včasná diagnóza a stanovení příčinných faktorů s následným interdisciplinárním přístupem při terapii.
Anglicky
Introduction: In 1976, pediatric obstructive sleep apnea (POSA) was introduced as a specific diagnosis, also because it presents with different symptoms than OSA in adult patients. Among the most frequently mentioned risk factors for the development of OSA in children are obesity, enlarged palatine and nasal tonsils, neuromuscular diseases, and last but not least, craniofacial malformations play a significant role in its development. The bony parts of the craniofacial system form the support of the upper respiratory tract and their importance for the physiological breathing of an individual is manifested especially during sleep, when there are changes in the control of muscle tone and reflex responses. Craniofacial anomalies may contribute to airway narrowing, easier collapse, and occlusion. As orthodontists are specialists in the orofacial region and anomalies in this area, especially in growing pediatric patients they can make a fundamental contribution to both early diagnosis and non-invasive treatment of patients with pediatric OSA. Methodology: As part of the initial orthodontic examination, a cephalometric image - an image of the patient's skull from the side view, is taken as standard. Based on its analysis, the orthodontist determines the relationship of the jaws and describes the skeletal basis of the given orthodontic anomaly. At the same time, this image displays the upper respiratory tract two-dimensionally and thus enables their basic control, even in relation to the jaws. Results: Cephalometric studies with pediatric patients suffering from OSA point to characteristic features that may affect airway patency and thus contribute to the development of OSA. Narrowing of the nasomaxillary complex, a visibly narrow and arched hard palate, often leading to a one- or two-sided crossbite is common. Patients have a retrognathic type of the facial skelet, midface hypoplasia, micrognathia or microgenia, i.e. underdevelopment of the jaws. An increase in the divergence of the jaw bases, the so-called skeletal open bite, which is also manifested by insufficient lip seal, is also risky. Correctly timed orthodontic treatment in children with dysmorphism, leading to narrowed upper respiratory tract, can stimulate growth or change the position of the jaws, thus improving their proper development, and at the same time reducing the risk of their collapse. An example is the relatively often used maxillary expansion or rapid maxillary expansion (RME) in orthodontic therapy. During RME, the maxilla and the dental arch expands, but at the same time the nasal floor also expands and the volume of the nasopharynx and the intranasal capacity increases, resulting in a decrease in nasal resistance. In patients suffering from maxillary constriction and symptoms of OSA, RME has been proven to improve nasal ventilation and is offered as a suitable therapy. Conclusion: Orthodontic treatment appears to be a successful therapeutic approach for OSA in pediatric patients with anomalies of the orofacial skeleton, while the key aspect in the therapy of this disease still remains a detailed anamnesis, early diagnosis and determination of causative factors followed by an interdisciplinary approach to therapy.
Návaznosti
| LM2018121, velká výzkumná infrastruktura |
| ||
| LM2018121, velká výzkumná infrastruktura |
|