2022
Sousedé. Migrace Poláků do Česka a Čechů do Polska po roce 2004
MAURER, Joanna MonikaZákladní údaje
Originální název
Sousedé. Migrace Poláků do Česka a Čechů do Polska po roce 2004
Název anglicky
Neighbors. Migration of Poles to the Czech Republic and Czechs to Poland after 2004
Autoři
MAURER, Joanna Monika
Vydání
1. vyd. Brno, 187 s. Etnologické studie 27, 2022
Nakladatel
Masarykova univerzita
Další údaje
Typ výsledku
Odborná kniha
Utajení
není předmětem státního či obchodního tajemství
Forma vydání
tištěná verze "print"
ISBN
978-80-280-0116-2
Klíčová slova česky
migrace; Poláci; Češi; transnacionální praktiky
Klíčová slova anglicky
migration; Poles; Czechs; transnational practices
Štítky
Změněno: 26. 10. 2022 09:44, Mgr. Martina Švaříčková Hlavatá
V originále
Česká republika a Polsko. Sousední země, geograficky, kulturně a jazykově blízké, částečně sdílející svůj historický osud. V současné době nepředstavují z hlediska migrace vzájemně nejdůležitější cílové destinace. A přesto se po roce 2004, kdy obě země vstoupily do Evropské unie, staly dočasným nebo trvalým druhým domovem pro několik stovek mladých lidí, tzv. bílých límečků, vykonávajících duševní zaměstnání, nejčastěji v mezinárodních korporacích, ale také působících např. na univerzitách nebo jako překladatelé. Migranti vykonávají transnacionální praktiky, plní své potřeby a sehrávají sociální role v zemi původu i v cílové zemi. Umožňuje to blízkost zemí a možnosti, které nabízejí moderní technologie, především sociální sítě a komunikační aplikace. Mobilní aktéři jsou pro obě společnosti, tu, ze které odcházejí, i tu, do níž přicházejí, reprezentanty cizosti a vektory transkulturace, jelikož také osudy „kulturně blízkých“ migrantů, dobrovolně se stěhujících, bývají komplikované a začleňování se do většinové společnosti je pro ně mnohdy složitější, než tito migranti sami původně předpokládali.
Anglicky
Czech Republic and Poland. Neighboring countries, geographically, culturally and linguistically close, partially sharing their historical destiny. Currently they do not represent the mutually most important destinations from the point of view of migration. And yet, after 2004, when both countries joined the European Union, they became a temporary or permanent second home for several hundred young people, so-called white-collar workers, performing mental jobs, most often in international corporations, but also working, for example, at universities or as translators. Migrants perform transnational practices, fulfill their needs and play social roles in the country of origin as well as in the destination country. This is made possible by the proximity of the countries and the possibilities offered by modern technologies, especially social networks and communication applications. Mobile actors are representatives of alienation and vectors of transculturation for both societies, the one from which they leave and the one to which they come, as also the destinies "culturally close" migrants, moving voluntarily, tend to be complicated, and integration into mainstream society is often more difficult for them than these migrants themselves originally assumed.