2022
Intelektuálně arogantní Hegel: Hermeneutika výkladu v Dějinách filozofie
DOMINIK, MartinZákladní údaje
Originální název
Intelektuálně arogantní Hegel: Hermeneutika výkladu v Dějinách filozofie
Název anglicky
Intellectually Arrogant Hegel: Hermeneutics of Interpretation in the History of Philosophy
Autoři
Vydání
Kontinentální filozofie v minulosti a současnosti IV, 2022
Další údaje
Jazyk
čeština
Typ výsledku
Prezentace na konferencích
Obor
60301 Philosophy, History and Philosophy of science and technology
Utajení
není předmětem státního či obchodního tajemství
Odkazy
Organizační jednotka
Filozofická fakulta
Klíčová slova česky
hermeneutika; Hegel; intelektuální pokora
Klíčová slova anglicky
hermeneutics; Hegel; intellectual humility
Změněno: 16. 1. 2023 13:28, Mgr. Kateřina Urubková
V originále
Ve svém příspěvku se zabývám otázkou, zda lze hermeneutiku Hegelova výkladu v Přednáškách o dějinách filozofie označit za intelektuálně pokornou. Přístup užitý v uvedeném díle charakterizuji jako asimilativní a stručně objasňuji, proč jej Hegel užívá. Vycházím především z pozice, kterou mají Přednášky k dějinám filozofie v systému Hegelovy filozofie, a z úvodu k nim. Poté krátce představuji intelektuální pokoru jako ctnost stojící mezi intelektuální arogancí a servilitou, jež směřuje nejen ke svému nositeli, ale i k třetím osobám. S odkazem na empirické výzkumy stručně uvádím benefity, které ji provázejí a jsou relevantní pro filozofické bádání. Následně vymezuji kritéria chování, které by šlo označit za intelektuálně pokorné. Poté se zaměřuji na Hegelův asimilativní hermeneutický přístup a hodnotím, zda jde o intelektuálně pokorné jednání. Docházím k závěru, že Hegelův přístup k dějinám filozofie není intelektuálně pokorný, naopak vykazuje známky arogance. Hegel nepovažuje ostatní filozofy za jemu rovné a dějiny vykládá z pohledu vlastního systému, který považuje za vrchol vývoje. V příspěvku nehodnotím Hegela jako osobu, ani jeho hermeneutický přístup v jiných pracích zejména Fenomenologii Ducha. Jde mi o konkrétní způsob jednání, asimilativní interpretování, v konkrétním díle, v Přednáškách o dějinách filozofie.
Anglicky
In my paper I address the question of whether the hermeneutics of Hegel's interpretation in Lectures on the History of Philosophy can be described as intellectually humble. The approach taken in this work is characterized as assimilative and I briefly explain why Hegel uses it. I draw on primarily from the position of the Lectures on the History of Philosophy in the system of Hegel's philosophy, and the introduction to them. I then briefly introduce intellectual humility as the virtue standing between intellectual arrogance and servility, which is directed not only towards its bearer but also towards third parties. With reference to empirical research, I briefly outline the benefits that accompany it, which are relevant to philosophical inquiry. I then define criteria of behaviour that could be described as intellectually humble. I then focus on Hegel's assimilative hermeneutic approach and I assess whether it is an intellectually humble act. I conclude that Hegel's approach to the history of philosophy is not intellectually humble, but instead shows signs of arrogance. Hegel does not regard other philosophers as his equals and interprets history in terms of his own system, which he regards as the pinnacle of development. In this paper I do not evaluate Hegel as a person, nor his hermeneutical approach in other works, especially the Phenomenology of Spirit. I am concerned with a particular way of acting, assimilative interpretation, in a particular work, the Lectures on History of Philosophy.
Návaznosti
| MUNI/A/1351/2021, interní kód MU |
|