(Dis)kontinuita češtiny 16.–18. století na příkladu hláskosloví

ŠIMEČKOVÁ, Marta. (Dis)kontinuita češtiny 16.–18. století na příkladu hláskosloví. Slavia Occidentalis. 2020, roč. 77, č. 1, s. 123-133. ISSN 0081-0002.

Základní údaje

• Originální název: (Dis)kontinuita češtiny 16.–18. století na příkladu hláskosloví
• Název česky: (Dis)kontinuita češtiny 16.–18. století na příkladu hláskosloví
• Název anglicky: (Dis)continuity of Czech language of the 16th to the 18th century (by an example of phonological changes)
• Autoři: ŠIMEČKOVÁ, Marta.
• Vydání: Slavia Occidentalis, 2020, 0081-0002.

Další údaje

• Typ výsledku: Článek v odborném periodiku
• Utajení: není předmětem státního či obchodního tajemství
• WWW: URL
• Příznaky: Recenzováno

Anotace

Ve většině starších vědeckých publikací (literárních i jazykovědných) bylo na češtinu 17. a 18. století nazíráno negativně. Tento postoj byl v souladu s hodnocením politického, společenského, náboženského a kulturního vývoje v českých zemích po bitvě na Bílé hoře, tedy po 8. listopadu 1620, kdy vznikla habsburská monarchie a české země byly podrobeny rekatolizaci. S tím souviselo omezení funkčního rozpětí českého jazyka, jazykem české šlechty a městského obyvatelstva byla němčina, která se stala i jazykem úředním a jazykem vědy (spolu s latinou). Důsledkem bylo zúžení okruhu česky psaných tisků na několik literárních žánrů, zejména na texty náboženské, historiografické a prakticky odborné. Jejich jazyk byl dříve hodnocen jako úpadkový, rozkolísaný a pokleslý, negativně se poukazovalo zvláště na množství dialektismů, neologismů nebo přejímek z němčiny. Je ale toto hodnocení češtiny 17. a 18. století adekvátní? Odpověď jsme se pokusili nalézt v tomto příspěvku, který představuje výsek rozsáhlejší analýzy tisků 16. až 18. století se zaměřením na čtyři jevy z roviny hláskosloví: protetické v-, diftongizace ú- > ou- a ý (í) > ej, úžení é > í.

Anotace anglicky

In most older scientific publications (literary and linguistic), Czech in the 17th and 18th centuries was viewed negatively. This attitude was in accordance with political, social, religious and cultural development in Czech lands after the battle of White Mountain (Bílá hora) on November 8, 1620. Following the battle, the Habsburg Monarchy was established and the Czech lands were re-Catholicized. The function of the Czech language was limited with German becoming the main language spoken by the Bohemian aristocracy and city dwellers. German was the official language and, along with Latin, the language of science. As a result of the functional restrictions, Czech books were printed in limited literary genres, especially religious, historical and practically-oriented texts. The language in which they were written was described as decadent, unstable and incorrect. It was connected with the decline of the standard language, deformed by dialectisms, neologisms and an enormous number of German loanwords. However, is this interpretation of Czech of the 17th and 18th centuries adequate? We have tried to find the answer in this paper, which is a part of a broader linguistic analysis of humanistic and baroque prints focusing on four phonological phenomena: prothetic v-, dipthongisation ú- > ou- and ý (í) > ej and the change é > í.