Jan II. z Liechtensteina a Karl Gangolf Kayser : K problematice liechtensteinského pozdního historismu

KNOZ, Tomáš. Jan II. z Liechtensteina a Karl Gangolf Kayser : K problematice liechtensteinského pozdního historismu. In Galeta, Jan; Jakubec, Ondřej; Nokkala Miltová, Radka; Valeš, Tomáš. Od dějin umění k uměleckému dílu : Cesty k porozumění vizuální kultuře. 1. vyd. Brno: Books & Pipes, 2021, s. 283-300. Muturandum, 3. ISBN 978-80-7485-247-3.

Základní údaje

• Originální název: Jan II. z Liechtensteina a Karl Gangolf Kayser : K problematice liechtensteinského pozdního historismu
• Název anglicky: John II of Liectenstein and Karl Gangolf Kayser : On the problem of Liechtenstein late historicism
• Autoři: KNOZ, Tomáš (203 Česká republika, garant, domácí).
• Vydání: 1. vyd. Brno, Od dějin umění k uměleckému dílu : Cesty k porozumění vizuální kultuře, od s. 283-300, 18 s. Muturandum, 3, 2021.
• Nakladatel: Books & Pipes

Další údaje

• Originální jazyk: čeština
• Typ výsledku: Kapitola resp. kapitoly v odborné knize
• Obor: 60401 Arts, Art history
• Stát vydavatele: Česká republika
• Utajení: není předmětem státního či obchodního tajemství
• Forma vydání: tištěná verze "print"
• Kód RIV: RIV/00216224:14210/21:00127703
• Organizační jednotka: Filozofická fakulta
• ISBN: 978-80-7485-247-3
• Klíčová slova česky: Liechtensteinové; Kayser; architektura; hrad; zámek; pozdí historismus
• Klíčová slova anglicky: The Liechtenstein; Kayser; Architecture; Castle; Chateau; Late Historism
• Štítky: rivok

Anotace

Jan II. z Liechtensteina (5. října 1840 – 11. února 1929) byl vládnoucím knížetem Liechtensteinského knížecího domu po neobyčejně dlouhou dobu, mezi lety 1858 a 1929. Svému rodu a dominiu tedy vládl ještě o tři roky déle, nežli seděl na trůnu František Josef I. Císař i kníže navíc panovali v době, kdy se radikálním způsobem proměňovala středoevropská společnost. Jan II. se stal vládnoucím knížetem roku 1858, v době „Bachova absolutismu“, kdy zde ještě platila celá řada pravidel normujících vztahy stavovsky a hierarchicky konstruované monarchie, jež se snažila setřást výdobytky revolučního roku 1848. Když po sedmdesáti letech své vlády roku 1929 umíral, svět kolem něj byl již zcela jiný. Johann II. z Liechtensteina se na všechny uvedené změny snažil reagovat po svém, mimo jiné i snahou konzervovat dosavadní životní styl rodu Liechtensteinů prostřednictvím aktivit v oblasti architektury a krajinného plánování, které vzhledem k jejich obsahové i formální stránce bývají označovány jako pozdní historismus. Architekti, kteří pracovali pro Jana II. z Liechtensteina na přelomu 19. a 20. století, především Karl Gandolf Kayser, Gustav Neumann a Karl Weinbrenner, navíc věděli, že knížeti nejde pouze o architekturu v užším slova smyslu, o realizaci dobových architektonických teorií, nýbrž o vyjádření konzervativních životních postojů a životního stylu knížete v době převratných technických a sociálních revolucí. Aby naplnil záměry knížete, dokázal Karl Gandolf Kayser eklekticky propojovat různé historické stavební styly, když přestavoval různé historické hradní zříceniny na budovy v konkrétním stylu tak či onak spjatým s rodem zadavatele prací.

Anotace anglicky

Johann II of Liechtenstein (5 October 1840 - 11 February 1929) was the reigning prince of the Princely House of Liechtenstein for an unusually long period of time, between 1858 and 1929. He thus ruled his family and his household for three years longer than Franz Joseph I. The emperor and the prince reigned at a time when Central European society was undergoing a radical transformation. John II had become the reigning prince in 1858, at a time of "Bach absolutism", when there were still a number of rules in force to normalize the relations of a state- and hierarchically constructed monarchy that was trying to shake off the gains of the revolutionary year 1848. When he died in 1929 after seventy years of rule, the world around him was already very different. Johann II of Liechtenstein tried to respond to all these changes in his own way, including by trying to preserve the existing lifestyle of the House of Liechtenstein through activities in the field of architecture and landscape planning, which, due to their content and form, are often referred to as late historicism. Moreover, the architects who worked for John II of Liechtenstein at the turn of the 19th and 20th centuries, especially Karl Gandolf Kayser, Gustav Neumann and Karl Weinbrenner, knew that the prince was not only concerned with architecture in the strict sense of the word, with the realisation of of the architectural theories of the time, but the expression of the conservative life attitudes and lifestyle of the prince at a time of revolutionary technical and social revolutions. In order to fulfil the Prince's intentions, Karl Gandolf Kayser was able to eclectically combine different historical building styles when he converted various historical castle ruins into buildings in a particular style associated in one way or another with the family of the commissioning authority.