Zvíře, které vypráví příběhy

FONIOKOVÁ, Zuzana. Zvíře, které vypráví příběhy. In Popularizační přednáška v kavárně Tři ocásci. 2022.

Základní údaje

Originální název

Zvíře, které vypráví příběhy

Název česky

Zvíře, které vypráví příběhy

Název anglicky

The storytelling animal

Autoři

FONIOKOVÁ, Zuzana

Vydání

Popularizační přednáška v kavárně Tři ocásci, 2022

---

Další údaje

Jazyk

čeština

Typ výsledku

Popularizační texty a aktivity

Obor

60205 Literary theory

Stát vydavatele

Česká republika

Utajení

není předmětem státního či obchodního tajemství

Odkazy

URL

Organizační jednotka

Filozofická fakulta

---

Anotace

V originále

Popularizační přednáška v kavárně Tři ocásci (Brno) 26. 5. 2022. Jednou z definujících vlastností lidských bytostí je potřeba vyprávět příběhy. Pomocí příběhů uchopujeme svět a svou zkušenost v něm, vysvětlujeme drobné i významné události, vyrovnáváme se se ztrátami a neúspěchy. Příběhy jsou také zdrojem sebepoznání a sebeurčení: svou identitu utváříme z velké části narativně. Malé i velké příběhy, které vyprávíme o svém životě, se zdánlivě vztahují k autonomnímu Já, ale existuje vůbec nějaké Já mimo příběh? A vzhledem k tomu, že způsoby vyprávění jsou kulturně specifické, do jaké míry jsme vůbec autory vlastních příběhů, tudíž i vlastních identit? Jak zvládáme protichůdné požadavky současné západní společnosti – být jedineční a zároveň zapadat? Jak se vztahujeme k normativním příběhům a identitám? Jak pracujeme s kolujícími vzory identity založenými na kulturně podmíněných předpokladech týkajících se např. genderu, etnicity, třídy nebo sexuální orientace? Kterým příběhům je dopřáno sluchu a které jsou umlčovány?

Anglicky

Popularization talk at the Tři ocásci café in Brno on May 26, 2022. One of the defining characteristics of human beings is the need to tell stories. We use stories to make sense of the world and our experience in it, to explain minor and major events, to cope with loss and failure. Stories are also a source of self-knowledge and self-definition: we form our identity largely through narrative. The small and big stories we tell about our lives seem to relate to an autonomous self, but is there a self outside the story? And given that narrative modes are culturally specific, to what extent are we even the authors of our own stories, and therefore our own identities? How do we manage the conflicting demands of contemporary Western society - to be unique and fit in at the same time? How do we relate to normative narratives and identities? How do we work with circulated patterns of identity based on culturally conditioned assumptions about, for example, gender, ethnicity, class or sexual orientation? Which stories are given voice and which are silenced?