2022
Záhuba i záchrana: kontrastní rámování v Ciceronových projevech
PETROVIĆOVÁ, KatarinaZákladní údaje
Originální název
Záhuba i záchrana: kontrastní rámování v Ciceronových projevech
Název anglicky
Ruin and rescue: contrasting framing in Cicero's speeches
Autoři
Vydání
ROMA AVREA MMXXII: COLLOQVIVM CICERONIANVM Praha, Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, 21.-22. 6. 2022, 2022
Další údaje
Jazyk
čeština
Typ výsledku
Prezentace na konferencích
Obor
60206 Specific literatures
Stát vydavatele
Česká republika
Utajení
není předmětem státního či obchodního tajemství
Označené pro přenos do RIV
Ne
Organizační jednotka
Filozofická fakulta
Klíčová slova česky
Cicero; rámování; metafora zkázy; metafora záchrany
Klíčová slova anglicky
Cicero; framing; metapher of ruin; metapher of salvation
Příznaky
Recenzováno
Změněno: 17. 1. 2023 15:50, doc. Mgr. Katarina Petrovićová, Ph.D.
V originále
Teorie rámování, neboli cíleného přenášení důrazů zasazováním konkrétních slovních obratů do kontextů s cílem nenápadně ovlivnit, jakým způsobem o dané věci přemýšlíme, byla formulována v 80. letech 20. století. Praktické využívání rámců, nejčastěji v podobě kontrastních metafor, je ovšem mnohem starší a sahá až k jedné z nejvýznamnějších osobností antické rétoriky, M. Tulliu Ciceronovi. Cílem příspěvku je ukázat, jaké rámce Cicero používá, jak je řetězí, umocňuje i staví do kontrastu, a také, jak je propojuje s tzv. nálepkami. Analýza sleduje jednotlivé strategie zapojování rámců: jak pozvolna gradující (základní navození obrazného rámce, jeho nenápadné rozvíjení až k explicitnímu, často velmi razantnímu pojmenování), tak také expresivní ohromení doplněné zpětným rozklíčováním rámce). Konkrétně se zaměřuje na rámce divokého zvířete a krotitele, zhouby a zachránce, choroby a lékaře, agresora a oběti, vyhnance a triumfátora či vraha a soudce.
Anglicky
The theory of framing, or the purposeful transfer of emphasis by placing specific figures of speech into contexts in order to subtly influence the way we think about a given subject, was formulated in the 1980s. However, the practical use of frames, most often in the form of contrastive metaphors, is much older and dates back to one of the most important figures of ancient rhetoric, M. Tullius Cicero. The aim of this presentation is to show what frames Cicero uses, how he chains, enhances and contrasts them, and also how he links them with so-called vignettes. In the presentation, the different strategies of engaging frames are followed: both gradual gradualism (the basic evocation of a figurative frame, its subtle development to explicit, often very forceful naming) and expressive overwhelm supplemented by the backward deciphering of the frame). Specifically, the presentation focuses on the frames of wild animal and tamer, bane and saviour, disease and doctor, aggressor and victim, exile and triumphant, or murderer and judge.
Návaznosti
| MUNI/A/1463/2021, interní kód MU |
|