2022
"Překrásná kaple z mramoru." Kaple sv. Stanislava v Olomouci jako místo synergie funkcí raně novověké architetury
JAKUBEC, OndřejZákladní údaje
Originální název
"Překrásná kaple z mramoru." Kaple sv. Stanislava v Olomouci jako místo synergie funkcí raně novověké architetury
Název česky
"A Beautiful Chapel Made of Marble". The Chapel of St. Stanislaus in Olomouc as a Place of Synergy of Functions in Early Modern Architecture
Autoři
Vydání
1. vyd. Brno, od s. 227-247, 21 s. 2022
Nakladatel
Book and Pipes - Masarykova univerzita
Další údaje
Jazyk
čeština
Typ výsledku
Kapitola resp. kapitoly v odborné knize
Obor
60401 Arts, Art history
Stát vydavatele
Česká republika
Utajení
není předmětem státního či obchodního tajemství
Forma vydání
tištěná verze "print"
Organizační jednotka
Filozofická fakulta
ISBN
978-80-7485-266-4
Klíčová slova česky
Olomouc; kaple sv. Stanislava; renesanční architektura; architektonická funkce
Klíčová slova anglicky
Olomouc; St. Stanislaus Chapel; Renaissance architecture; Architectural function
Příznaky
Recenzováno
Změněno: 19. 1. 2023 16:11, prof. Mgr. Ondřej Jakubec, Ph.D.
V originále
Studie představuje výjimečnou pozdně renesanční kapli sv. Stanislava při katedrále sv. Václava v Olomouci (1585–1591) jako objekt disponující specifickou pluralitou významů a funkcí. K jejímu rozumění lze dospívat na základě principu funkce, v níž se setkávají historické a kulturní předpoklady typového zadání i konkrétní umělecké formy. Její zadání ji definovalo jako rodovou pohřební kapli a zvolenou uměleckou úlohou byla centrální stavba jako etablované a moderní řešení. Na tomto základu se ustavovala řada funkcionalit kaple, kterými ji definovali četní aktéři, kteří tím stavbě dávali její smysl (objednavatel, tvůrce, humanisté, návštěvníci a komentátoři). Charakter stavby lze chápat v širokém rozpěti funkcí: sepulkrálně-memoriální, osobně i rodově reprezentační, liturgicky-komemorativní, politicko-náboženské (konfesionální), v nichž se definovala jako osobní fundace, ale i jako institucionální manifest biskupského úřadu a katolické církve na Moravě; v kapli rezonoval program humanistické konceptuální interpretace, jež ji definovala ve světle klasických rétorických topoi, a v rámci druhého života stavby nelze zapomenout na její oživení při rekonstrukci v polovině 18. století, akcentující opět osobní princip rodové komemorace i patriotistické hledisko identity a tradice olomouckého biskupství.
Anglicky
The study presents the exceptional late Renaissance Chapel of St. Stanislaus at the St. Wenceslas Cathedral in Olomouc (1585—1591) as an object with a specific plurality of meanings and functions. Its understanding can be reached on the basis of the principle of function, in which the historical and cultural conditions of the commission type and the specific artistic form meet. Its commission defined it as a family funerary chapel, and the chosen assignment was a centrally planned building as an established and modern solution. The chapel’s many functionalities were founded on this basis and assigned by the numerous actors who thus gave the building its meaning (the patron, the creator, humanists, visitors and commentators). The nature of the building can be understood in a wide range of functions: sepulchralmemorial, representational on an individual and family level, liturgicalcommemorative, politicalreligious (confessional), which defined it as a private foundation as well as an institutional manifesto of the episcopal office and the Catholic Church in Moravia. The programme of humanist conceptual interpretation was reflected in the chapel, defining it in the light of classical rhetorical topoi. Furthermore, in the context of the building’s second life, one cannot omit its revival during the reconstruction in the mid18th century, again emphasising the personal principle of family commemoration and the patriotic aspect of the identity and tradition of the Olomouc bishopric.
Návaznosti
| GA20-09541S, projekt VaV |
|