Předběžné výsledky výzkumu krasové deprese Hayl Ajah a počátek
horské archeologie v Ománu

a 2022

Předběžné výsledky výzkumu krasové deprese Hayl Ajah a počátek horské archeologie v Ománu

MATEICIUCOVÁ, Inna, Maximilian WILDING, Miroslav BUBÍK, Slavomír NEHYBA, Jiří OTAVA et. al.

Základní údaje

Originální název

Předběžné výsledky výzkumu krasové deprese Hayl Ajah a počátek horské archeologie v Ománu

Název anglicky

Preliminary results of the research at the sediment filled karst depression Hayl Ajah and the beginning of mountain archaeology in Oman

Autoři

MATEICIUCOVÁ, Inna, Maximilian WILDING, Miroslav BUBÍK, Slavomír NEHYBA, Jiří OTAVA, Antonín PŘICHYSTAL a Filip HÁJEK

Vydání

27. Kvartér (seminář), 2022

Další údaje

Jazyk

čeština

Typ výsledku

Konferenční abstrakt

Obor

60102 Archaeology

Stát vydavatele

Česká republika

Utajení

není předmětem státního či obchodního tajemství

Organizační jednotka

Filozofická fakulta

Klíčová slova česky

polje; kamenné artefakty; hydrogeologie; petrografie; pohoří Al-Hajar; Oman

Klíčová slova anglicky

polje; lithics; hydrogeology; petrography; Al-Hajar Mts; Oman;

Příznaky

Mezinárodní význam

Změněno: 2. 2. 2024 12:57, Mgr. Inna Mateiciucová, Ph.D.

Anotace

V originále

Příspěvek prezentuje předběžné výsledky multidisciplinárního výzkumu krasové deprese Hayl Ajah (Sint polje) v pohoří Al-Hajar v severním Ománu. Výzkum zde provádí od roku 2018 Oddělení pravěké archeologie Předního východu, FF Masarykovy univerzity. Cílem výzkumného projektu SIPO (Sint polje project) je ověřit, zda vyšší polohy pohoří Al-Hajar ve vnitrozemí Arabského poloostrova byly vhodné pro osídlení pravěkými populacemi také v období suchých fází, které se několikrát s různou intenzitou opakovaly v průběhu pleistocénu a holocénu. Zajímá nás nakolik zdejší kras vytvářel podmínky pro vznik pravěkých refugií. Náš předpoklad stojí v rozporu s obecně přijímaným paradigmatem, podle kterého se paleolitičtí lovci a sběrači stejně jako pozdější neolitičtí pastevci stahovali v dobách sucha k pobřeží, zatímco vnitrozemí Arabského poloostrova zůstávalo neosídleno. Tento model je obecně přijímán až do doby budování prvních zavlažovacích systémů, které umožnily osídlení vnitrozemí i v dobách aridního klimatu (doba bronzová). Na výzkumných otázkách týkajících se původu sedimentární výplně deprese, krasové morfologie, determinace kamenných surovin štípaných artefaktů, palynologie a mikropaleontologie se spolupodílejí odborníci z Ústavu geologických věd PřF MU v Brně a České geologické služby, pobočky v Brně. Polje Hayl Ajah je rozsáhlá krasová deprese o průměru přes 500 m vyplněná až po okraj eolickými sedimenty. Je umístěna na náhorní krasové plošině nedaleko vesnice Sint ve výšce 1012 m n.m. Krasová plošina je tvořena vrstevnatými triasovými vápenci a dolomity, místy s hojnými schránkami velkých silnostěnných mlžů z čeledi Megalodontiae a je obklopena horami dosahujících výšky přibližně 2000 m n.m. Severovýchodně od lokality ve vzdálenosti ca. 24 km se nachází nejvyšší hora Ománu Jebel Shams (3090 m n.m.). Jemný, nafoukaný a z okolních hor spláchnutý prach tvořící výplň polje je z velké části alochtonního původu. Tyto prachové sedimenty spolu se zetlelými organickými zbytky fungují jako jakási zátka, která je schopna zadržovat vodu a umožňuje růst trávy, keřů a stromů v jinak na skálu obnažené krajině. Stovky kamenných štípaných artefaktů podél okraje polje a také artefakty nalezené in situ zakonzervované ve dvou různých polohách v sedimentu odkazují na lidskou přítomnost v různých obdobích pravěku. Na základě techno-typologické analýzy, pestrosti využitých kamenných surovin a stupně patinace předpokládáme, že tato lokalita byla opakovaně osídlována nejméně od středního paleolitu do pozdního neolitu. Některé artefakty jsme schopni datovat typologicky a metodou OSL do 5. až 4. tisíciletí BC, tedy do středního holocénu. V té době docházelo v níže položených částech Arabského poloostrova k šíření pouští v důsledku zhoršování klimatu, oprávněně proto předpokládáme stěhování pravěkých obyvatel z nížin do těch částí horských krasových oblastí, které dokázaly zadržet vodu. Vedle zasedimentovaných depresí to byla i některá vádí s vývěry krasové vody, kde jsme navíc našli prostorná abri či jeskyni charakteru Pekárny v Moravském krasu. Hypotézu pravěkých refugií podporují i nálezy kamenné industrie, které postrádají na území jižního a JV Arabského poloostrova uspokojivé analogie.

Návaznosti

0063/2021, interní kód MU

Název: A prehistoric mountain site in Northern Oman

Investor: Ostatní - zahraniční, A prehistoric mountain site in Northern Oman

Citovat

MATEICIUCOVÁ, Inna, Maximilian WILDING, Miroslav BUBÍK, Slavomír NEHYBA, Jiří OTAVA, Antonín PŘICHYSTAL a Filip HÁJEK. Předběžné výsledky výzkumu krasové deprese Hayl Ajah a počátek horské archeologie v Ománu. In 27. Kvartér (seminář). 2022.

@proceedings{2249709,
   author = {Mateiciucová, Inna and Wilding, Maximilian and Bubík, Miroslav and Nehyba, Slavomír and Otava, Jiří and Přichystal, Antonín and Hájek, Filip},
   booktitle = {27. Kvartér (seminář)},
   keywords = {polje; lithics; hydrogeology; petrography; Al-Hajar Mts; Oman;},
   language = {cze},
   title = {Předběžné výsledky výzkumu krasové deprese Hayl Ajah a počátek horské archeologie v Ománu},
   year = {2022}
}

TY  - CONF
ID  - 2249709
AU  - Mateiciucová, Inna - Wilding, Maximilian - Bubík, Miroslav - Nehyba, Slavomír - Otava, Jiří - Přichystal, Antonín - Hájek, Filip
PY  - 2022
TI  - Předběžné výsledky výzkumu krasové deprese Hayl Ajah a počátek horské archeologie v Ománu
KW  - polje
KW  - lithics
KW  - hydrogeology
KW  - petrography
KW  - Al-Hajar Mts
KW  - Oman;
N2  - Příspěvek prezentuje předběžné výsledky multidisciplinárního výzkumu krasové deprese Hayl Ajah (Sint polje) v pohoří Al-Hajar v severním Ománu. Výzkum zde provádí od roku 2018 Oddělení pravěké archeologie Předního východu, FF Masarykovy univerzity. Cílem výzkumného projektu SIPO (Sint polje project) je ověřit, zda vyšší polohy pohoří Al-Hajar ve vnitrozemí Arabského poloostrova byly vhodné pro osídlení pravěkými populacemi také v období suchých fází, které se několikrát s různou intenzitou opakovaly v průběhu pleistocénu a holocénu. Zajímá nás nakolik zdejší kras vytvářel podmínky pro vznik pravěkých refugií. Náš předpoklad stojí v rozporu s obecně přijímaným paradigmatem, podle kterého se paleolitičtí lovci a sběrači stejně jako pozdější neolitičtí pastevci stahovali v dobách sucha k pobřeží, zatímco vnitrozemí Arabského poloostrova zůstávalo neosídleno. Tento model je obecně přijímán až do doby budování prvních zavlažovacích systémů, které umožnily osídlení vnitrozemí i v dobách aridního klimatu (doba bronzová). Na výzkumných otázkách týkajících se původu sedimentární výplně deprese, krasové morfologie, determinace kamenných surovin štípaných artefaktů, palynologie a mikropaleontologie se spolupodílejí odborníci z Ústavu geologických věd PřF MU v Brně a České geologické služby, pobočky v Brně. Polje Hayl Ajah je rozsáhlá krasová deprese o průměru přes 500 m vyplněná až po okraj eolickými sedimenty. Je umístěna na náhorní krasové plošině nedaleko vesnice Sint ve výšce 1012 m n.m. Krasová plošina je tvořena vrstevnatými triasovými vápenci a dolomity, místy s hojnými schránkami velkých silnostěnných mlžů z čeledi Megalodontiae a je obklopena horami dosahujících výšky přibližně 2000 m n.m. Severovýchodně od lokality ve vzdálenosti ca. 24 km se nachází nejvyšší hora Ománu Jebel Shams (3090 m n.m.). Jemný, nafoukaný a z okolních hor spláchnutý prach tvořící výplň polje je z velké části alochtonního původu. Tyto prachové sedimenty spolu se zetlelými organickými zbytky fungují jako jakási zátka, která je schopna zadržovat vodu a umožňuje růst trávy, keřů a stromů v jinak na skálu obnažené krajině. Stovky kamenných štípaných artefaktů podél okraje polje a také artefakty nalezené in situ zakonzervované ve dvou různých polohách v sedimentu odkazují na lidskou přítomnost v různých obdobích pravěku. Na základě techno-typologické analýzy, pestrosti využitých kamenných surovin a stupně patinace předpokládáme, že tato lokalita byla opakovaně osídlována nejméně od středního paleolitu do pozdního neolitu. Některé artefakty jsme schopni datovat typologicky a metodou OSL do 5. až 4. tisíciletí BC, tedy do středního holocénu. V té době docházelo v níže položených částech Arabského poloostrova k šíření pouští v důsledku zhoršování klimatu, oprávněně proto předpokládáme stěhování pravěkých obyvatel z nížin do těch částí horských krasových oblastí, které dokázaly zadržet vodu. Vedle zasedimentovaných depresí to byla i některá vádí s vývěry krasové vody, kde jsme navíc našli prostorná abri či jeskyni charakteru Pekárny v Moravském krasu. Hypotézu pravěkých refugií podporují i nálezy kamenné industrie, které postrádají na území jižního a JV Arabského poloostrova uspokojivé analogie.
ER  -

Podrobný výpis o publikaci