J 2022

Planety v rocaillové architektuře ze zámku ve Lnářích a Johann Georg Hertel

NOKKALA MILTOVÁ, Radka

Základní údaje

Originální název

Planety v rocaillové architektuře ze zámku ve Lnářích a Johann Georg Hertel

Název anglicky

The planets in rocaille architecture from the château at Lnáře and Johann Georg Hertel

Vydání

Opuscula Historiae Artium, Faculty of Arts, Masaryk University, 2022, 1211-7390

Další údaje

Jazyk

čeština

Typ výsledku

Článek v odborném periodiku

Obor

60401 Arts, Art history

Stát vydavatele

Česká republika

Utajení

není předmětem státního či obchodního tajemství

Odkazy

Označené pro přenos do RIV

Ano

Kód RIV

RIV/00216224:14210/22:00128712

Organizační jednotka

Filozofická fakulta

EID Scopus

Klíčová slova česky

Antická mytologie; Ikonografie; Barokní malířství; Planety

Klíčová slova anglicky

Ancient mythology; Iconography; Baroque Painting; Planets

Štítky

Příznaky

Recenzováno
Změněno: 26. 4. 2023 16:15, doc. Mgr. Radka Nokkala Miltová, Ph.D.

Anotace

V originále

Zámek ve Lnářích nese na svých zdech a klenbách rozmanitou nástěnnou a nástropní výzdobu spojenou s několika časovými vrstvami. Po polovině 18. století, kdy zámek obýval manželský pár tvořený hrabětem Janem Františkem Kristiánem Sweerts-Šporkem a jeho druhou manželkou Marií Terezií Kounicovou, vznikla rozsáhlejší rokoková výmalba zámku, do níž náleží také torzo původních kompozic sedmi planet. Dnes lnářské pokoje zdobí pouze zobrazení Luny, Venuše, Jupitera a Marta, jejichž stav dochování je rovněž torzovitý, navíc podobně jako velká část lnářských maleb prošly i tyto výjevy relokacemi souvisejícími s rekonstrukcí zámku v 70. a 80. letech 20. století, což zasáhlo zejména severní křídlo objektu. Venuše je tak dnes k vidění v severní chodbě zámku a zbývající tři dochované planety Luna (Diana), Jupiter a Mars v přilehlém pokoji severního křídla. Všechna planetární božstva ve Lnářích jsou zasazena do rocaillových rámů, což předně nasměrovalo pátrání po případné grafické předloze, kterou lze jednoznačně identifikovat. Staly se jí dosud minimálně reflektované grafiky známého augsburského vydavatele Johanna Georga Hertela. Analýza těchto maleb dokládá, že lnářské torzo cyklu planetárních bohů ukazuje symbiózu dvou principů. Na jedné straně dlouhé tradice, vycházející z pozdní z antiky a nesené přes pozdně středověké a raně novověké grafické série, na straně druhé impulsy postupných astronomických pozorování. Víceméně receptivní charakter Hertelovy série tak ukazuje především na akcentaci soudobého módního rokokového modu, do nějž jsou figurální kompozice zasazeny.

Anglicky

On its walls and vaults, the château in Lnáře bears various wall and ceiling decorations linked in several chronological layers. After the middle of the 18th century, when the château was inhabited by a married couple formed of Count Johann Franz Christian Swéerts-Sporck (1729–1802) and his second wife Maria Teresia von Kaunitz (1742–1787), a more extensive rococo painting of the château was created, which also includes a fragment of the original compositions of the seven planets. Today, the rooms at Lnáře are decorated only with depictions of Luna, Venus, Jupiter and Mars, whose preservation status is also fragmentary; moreover, like a large part of the Lnáře paintings, these scenes also underwent relocations related to the reconstruction of the château in the 1970s and 1980s, which affected the northern wing of the building in particular. Venus can be seen today in the northern corridor of the castle and the remaining three preserved planets Luna (Diana), Jupiter and Mars in an adjacent room of the north wing. All the planetary deities in Lnáře are set in rocaille frames, which primarily directed the search for a possible graphic model that could be clearly identified. These were the hitherto little-known graphics of the famous Augsburg publisher Johann Georg Hertel (1700–1775). Analysis of these paintings proves that the Lnáře remnants of the cycle of planetary gods show a symbiosis of two principles. On the one hand, a long tradition, dating from late antiquity and maintained through late medieval and early modern graphic series; on the other hand, the impulses of progressive astronomical observations. The more or less receptive character of Hertel’s series thus shows above all the emphasis on the contemporary fashion Rococo mode in which the figural compositions are embedded.