Životní spokojenost je dovednost: praktický průvodce praktika do duševní nepohody

SVĚTLÁK, Miroslav. Životní spokojenost je dovednost: praktický průvodce praktika do duševní nepohody. In XLVI. Brněnské onkologické dny XXXVI. Konference pro nelékařské zdravotnické pracovníky Laboratorní diagnostika v onkologii 2022. 2023. ISSN 0862-495X.

Základní údaje

• Originální název: Životní spokojenost je dovednost: praktický průvodce praktika do duševní nepohody
• Název česky: Životní spokojenost je dovednost: praktický průvodce praktika do duševní nepohody
• Název anglicky: Well-being is a skill: a practitioner's practical guide to mental discomfort
• Autoři: SVĚTLÁK, Miroslav.
• Vydání: XLVI. Brněnské onkologické dny XXXVI. Konference pro nelékařské zdravotnické pracovníky Laboratorní diagnostika v onkologii 2022, 2023.

Další údaje

• Originální jazyk: čeština
• Typ výsledku: Konferenční abstrakt
• Stát vydavatele: Česká republika
• Utajení: není předmětem státního či obchodního tajemství
• Organizační jednotka: Lékařská fakulta
• ISSN: 0862-495X

Anotace

Východiska: Náročné vzdělání na lékařské fakultě může u zdravotníků v kontextu psychologie zdraví podporovat neúmyslnou představu, že vědí vše, co je potřeba, že oni jsou ti, kdo mají radit, že hlavní metodou prevence je vlídné mateřské nebo otcovské doporučení a že mysl a tělo jsou dvě oddělené entity. Navíc jsou utvrzováni v představě, že musejí vždy vědět, umět a vydržet. Opak je často považován za slabost, nezralost a selhání. Možná právě proto nebo také proto, z výzkumů vyplývá, že u lékařů a lékařek je prevalence příznaků burnout syndromu, deprese (včetně sebevražd) a mentálního distresu mnohonásobně vyšší než u skupin osob jiných profesí. Ukazuje se také, že se až šestkrát častěji rozvádějí ve srovnání s obecnou populací a že jsou také významně častěji závislí na alkoholu, lécích a jiných psychoaktivních látkách. Totéž se v podobné míře týká i zdravotních sester. Alarmující jsou také četná zjištění, podle nichž mají lékaři ve srovnání s osobami pracujícími v jiných profesích výraznější odpor nebo nechuť vyhledat v krizi pomoc. Cíl: A tak si můžeme položit otázku, jestli jsme onou pověstnou kovářovou kobylou, nebo odborníky, kteří dělají to, co učí své pacienty a co také odráží vědecké poznání současné medicíny? Můžeme se také sami sebe ptát, co vlastně všechno víme o podpoře duševního zdraví a jak o životní spokojenosti uvažujeme. Jaké cesty do neštěstí sami používáme a jaké cesty naopak volíme, aby nám bylo v životě lepé? Závěr: Podpora rozvoje a udržování duševního zdraví představuje jednu ze základních výzev současné medicíny. V kontextu běhu života neplatí umělé dělení na „my zdravotníci“ a pacienti. Jsme na stejné lodi lidského údělu a každý hledáme způsoby, jak být spokojení, odolní a zdraví. Životní spokojenost je tak spíše dovednost než stav, který někdo má a někdo ne. Být zdravotníkem není sám o sobě protektivní faktor před životními strastmi, mít ale znalosti zdravotníka a umět transformovat je do každodenní praxe představuje podstatu psychické odolnosti.

Anotace anglicky

Rationale: A demanding medical school education may foster an unintentional idea among health professionals in the context of health psychology that they know everything that is needed, that they are the ones to give advice, that the main method of prevention is kindly maternal or paternal advice, and that the mind and body are two separate entities. Moreover, they are reinforced in the idea that they must always know, know how and endure. The opposite is often seen as weakness, immaturity and failure. Perhaps because of this, or perhaps because of it, research shows that the prevalence of symptoms of burnout syndrome, depression (including suicide) and mental distress is many times higher among male and female doctors than among groups of people in other professions. It also shows that they are up to six times more likely to divorce compared to the general population and that they are also significantly more likely to be addicted to alcohol, drugs and other psychoactive substances. The same applies to a similar extent to nurses. Also alarming are the numerous findings that doctors are more reluctant or unwilling to seek help in a crisis than those in other professions. Aim: And so we can ask ourselves, are we the proverbial blacksmith's mare, or are we professionals who do what they teach their patients and what also reflects the scientific knowledge of contemporary medicine? We can also ask ourselves what we actually know about mental health promotion and how we think about life satisfaction. What paths to unhappiness do we use ourselves, and what paths do we choose in turn to make our lives better?