Plicní koinfekce cytomegalovirem

SNOPKOVÁ, Svatava, Radek SVAČINKA, David VYDRÁŘ, Petr HUSA, Tereza KOPŘIVOVÁ, Jakub VLAŽNÝ a Petr HUSA. Plicní koinfekce cytomegalovirem. Klinicka Mikrobiologie a Infekcni Lekarstvi. Trios s.r.o., 2024, roč. 29, č. 3, s. 80-87. ISSN 1211-264X.

Základní údaje

• Originální název: Plicní koinfekce cytomegalovirem
• Název anglicky: Cytomegalovirus coinfection
• Autoři: SNOPKOVÁ, Svatava (203 Česká republika, domácí), Radek SVAČINKA (203 Česká republika, domácí), David VYDRÁŘ (203 Česká republika, domácí), Petr HUSA (203 Česká republika, domácí), Tereza KOPŘIVOVÁ (203 Česká republika, domácí), Jakub VLAŽNÝ (203 Česká republika, domácí) a Petr HUSA (203 Česká republika, domácí).
• Vydání: Klinicka Mikrobiologie a Infekcni Lekarstvi, Trios s.r.o. 2024, 1211-264X.

Další údaje

• Originální jazyk: čeština
• Typ výsledku: Článek v odborném periodiku
• Obor: 30303 Infectious Diseases
• Stát vydavatele: Česká republika
• Utajení: není předmětem státního či obchodního tajemství
• WWW: URL
• Organizační jednotka: Lékařská fakulta
• Klíčová slova anglicky: HIV; immunodeficiency; coinfections; cytomegalovirus; pneumocystis; ganciclovir; letermovir

Anotace

Rychlý rozvoj moderních terapeutických intervencí farmakologických i chirurgických je často doprovázen permanentní nebo přechodnou dysfunkcí imunitního systému, která umožní manifestaci život ohrožujících infekčních komplikací, které se dříve neobjevovaly vůbec, nebo byly extrémně raritní. Podle observačních studií je jednou z nejčastějších koinfekce pneumocystové a cytomegalovirové pneumonie. Tato onemocnění jsou provázena vysokým rizikem fatálního průběhu a jejich úspěšné řešení absolutně závisí na rychlé a cílené diagnostice i léčbě. Diagnostické i terapeutické postupy koinfekce pneumocystové a cytomegalovirové pneumonie jsou založeny na empirických poznatcích, které byly získány u určitých kategorií pacientů, a následně extrapolovány na kategorie další. V případech, kdy je imunitní systém dysfunkční, je nutný výrazně delší časový interval, než se projeví účinek léčby. Proto musí být léčba oproti imunokompetentním pacientům dostatečně dlouhá a musí být aplikovány relativně vysoké dávky léčiv. V uvedeném textu jsou naznačeny základní souvislosti epidemiologické, klinické, diagnostické i terapeutické. Pokusili jsme se odpovědět na otázky, které jsme si sami kladli při řešení podobných situací, mnohokrát s nejednoznačnou odpovědí, bez exaktně doložených dat. Vzhledem k tomu, že počet imunokompromitovaných pacientů, zejména v zemích s vyspělou zdravotní péčí, přibývá, je zřejmé, že do budoucna je nezbytná široká dostupnost moderních diagnostických metod a vývoj léčiv s podstatně lepším bezpečnostním profilem, který by umožňoval extenzivní profylaxi rizikových pacientů.

Anotace anglicky

The rapid advancement of modern pharmacological and surgical therapeutic interventions is often accompanied by potential disruptions to the immune system, both permanent and transient. Consequently, life-threatening infectious complications may emerge, which were either absent or exceedingly rare in the past. Observational studies have identified pneumocystis and cytomegalovirus pneumonia as one of the most prevalent coinfections. These diseases carry a high risk of a fatal course, making rapid and precise diagnosis and treatment absolutely crucial. Diagnostic and therapeutic procedures for coinfection with pneumocystis and cytomegalovirus pneumonia are based on empirical knowledge obtained from certain categories of patients and subsequently extrapolated to other categories. In cases where the immune system is dysfunctional, a significantly longer time interval is required before the effect of treatment becomes evident. Therefore, the treatment must be sufficiently prolonged compared to immunocompetent patients and administered with relatively high drug doses. The text highlights the fundamental epidemiological, clinical, diagnostic, and therapeutic aspects. We have attempted to address the questions that arose when confronted with similar situations, often facing ambiguous answers due to the lack of precisely documented data. With the increasing number of immunocompromised patients, particularly in countries with advanced healthcare systems, it becomes evident that the future will require the widespread availability of modern diagnostic methods and the developm