Mycena laevigata (Fungi, Agaricales) in the heart of Central Europe – a prominent species of old-growth forests

HOLEC, Jan; Daniel DVOŘÁK; Lucie ZÍBAROVÁ; Miroslav BERAN; Petr ZEHNÁLEK; Maroš PEIGER a Vladimír KUNCA. Mycena laevigata (Fungi, Agaricales) in the heart of Central Europe – a prominent species of old-growth forests. Czech Mycology. Czech Scientific Society for Mycology, 2023, roč. 75, č. 1, s. 35-52. ISSN 1211-0981. Dostupné z: https://doi.org/10.33585/CMY.75103.

Základní údaje

Originální název

Mycena laevigata (Fungi, Agaricales) in the heart of Central Europe – a prominent species of old-growth forests

Název česky

Mycena laevigata (Fungi, Agaricales) v srdci střední Evropy – význačný druh přirozených lesů

Autoři

HOLEC, Jan; Daniel DVOŘÁK; Lucie ZÍBAROVÁ; Miroslav BERAN; Petr ZEHNÁLEK; Maroš PEIGER a Vladimír KUNCA

Vydání

Czech Mycology, Czech Scientific Society for Mycology, 2023, 1211-0981

---

Další údaje

Jazyk

angličtina

Typ výsledku

Článek v odborném periodiku

Obor

10612 Mycology

Stát vydavatele

Česká republika

Utajení

není předmětem státního či obchodního tajemství

Odkazy

URL

Označené pro přenos do RIV

Ano

Kód RIV

RIV/00216224:14310/23:00133544

Organizační jednotka

Přírodovědecká fakulta

DOI

https://doi.org/10.33585/CMY.75103

EID Scopus

2-s2.0-85162157497

Klíčová slova anglicky

Basidiomycota; Czech Republic; distribution; ecology; ITS; naturalness; nature conservation; Slovakia; taxonomy

Štítky

14314020, rivok

Příznaky

Mezinárodní význam, Recenzováno

---

Anotace

V originále

The distribution and ecology of Mycena laevigata was evaluated in the Czech Republic and Slovakia. We collected data on records from 32 Czech and 32 Slovak localities, mostly from dead wood of spruce, but also fir and rarely pine. Mycena laevigata is a distinctly submontane to supramontane species with its distribution peak in the montane zone and rare occurrence in the subalpine zone. Preferred habitats are supramontane spruce forests, submontane/montane mixed forests (beech, spruce, fir) and submontane beech/fir forests. Several extrazonal habitats are known, namely waterlogged spruce forests, bog forests and ravine forests. Records of M. laevigata clearly dominate in old-growth forests under protection, which are rich in dead wood of spruce and/or fir, while records from managed forests are extremely rare. The species is able to fructify on wood of all decay stages, but most frequently at advanced stages, from May to November, with peaks in June and September. The prevailing occurrence in old-growth forests shows that the species requires not only presence of dead conifer wood in any cold and humid environment, but also some degree of habitat continuity, i.e. minor human impact on the forest ecosystem. The species can therefore be used as a good indicator of habitat preservation. Its taxonomic identity was verified molecularly using the ITS sequence from Czechia. Sequences of Asian samples are somewhat different from the European ones. Its distribution in Europe is summarised and its ecology in other parts of Europe discussed.

Česky

Rozšíření a ekologie druhu Mycena laevigata byla hodnocena v Česku a na Slovensku. Údaje o nálezech jsme shromáždili z 32 lokalit v Česku a 32 na Slovensku, převážně z mrtvého dřeva smrku, ale i jedle a vzácně borovice. Mycena laevigata je výrazně submontánní až supramontánní druh s převahou výskytu v horském stupni a vzácným výskytem v subalpínském stupni. Preferovanými biotopy jsou supramontánní smrkové lesy, submontánní/montánní smíšené lesy (buk, smrk, jedle) a submontánní jedlobučiny. Je známo i několik extrazonálních biotopů, zejména podmáčené smrčiny, rašelinné lesy a suťové lesy. Nálezy M. laevigata jednoznačně dominují v chráněných starých lesích bohatých na mrtvé dřevo smrku a/nebo jedle, zatímco nálezy z hospodářských lesů jsou extrémně vzácné. Druh je schopen tvořit plodnice na dřevě všech stadií tlení, ale nejčastěji se vyskytuje v pokročilých stadiích, od května do listopadu, s vrcholy v červnu a září. Převažující výskyt v přirozených lesích ukazuje, že druh vyžaduje nejen pouhou přítomnost mrtvého dřeva jehličnanů v jakémkoli chladném a vlhkém prostředí, ale také určitý stupeň kontinuity stanoviště spočívající v absenci většího vlivu člověka na lesní ekosystém. Druh lze tedy použít jako dobrý indikátor přirozenosti stanoviště. Jeho taxonomická identita byla ověřena molekulárně pomocí sekvence ITS z Česka. Sekvence asijských vzorků se od evropských poněkud liší. Je shrnuto rozšíření v Evropě a diskutována ekologie v jiných částech Evropy.