a 2024

Morfologická variabilita afroskokanů z druhového komplexu Phrynobatrachus auritus napříč jejich areálem výskytu

NEČAS, Tadeáš; Gabriel BADJEDJEA a Václav GVOŽDÍK

Základní údaje

Originální název

Morfologická variabilita afroskokanů z druhového komplexu Phrynobatrachus auritus napříč jejich areálem výskytu

Autoři

NEČAS, Tadeáš; Gabriel BADJEDJEA a Václav GVOŽDÍK

Vydání

2024

Další údaje

Typ výsledku

Konferenční abstrakt

Utajení

není předmětem státního či obchodního tajemství

Označené pro přenos do RIV

Ne

ISBN

978-80-87189-43-6
Změněno: 21. 2. 2024 17:33, Mgr. Tadeáš Nečas, Ph.D.

Anotace

V originále

Afroskokan Phrynobatrachus auritus je jedním z mnoha zástupců druhého nejpočetnějšího žabího rodu subsaharské Afriky (96 druhů). Tento středně velký převážně terestrický druh se od většiny ostatních zástupců rodu liší svým širokým výskytem napříč deštnými lesy střední Afriky od jihovýchodní Nigérie na západě po Ugandu na východě. Představuje tak jeden z mála zástupců tohoto rodu, s nímž se můžeme setkat i v deštných lesích středního Konga (levý břeh řeky Kongo). Předběžná nepublikovaná data však ukazují, že se tento taxon ve skutečnosti skládá z minimálně pěti evolučních linií/pravděpodobných druhů. Tento druhový komplex je proto zajímavým modelem pro fylogeografické studium a výzkum morfologické variability. Tato práce se zabývá geografickou morfologickou variabilitou tohoto druhového komplexu napříč jeho areálem a to za využití morfometrických analýz muzejního i recentně sbíraného a genotypovaného materiálu (přes 300 jedinců). Výsledky morfometrických analýz rozdělily tento druhový komplex na dvě hlavní skupiny víceméně oddělené tokem řeky Kongo. Skupina „severní“ zahrnuje tři geneticky divergentní parapatricky rozšířené linie převážně z pravého břehu řeky Kongo, u nichž byla zjištěna minimální geografická variabilita ve tvaru těla. Tato situace (morfologický konzervatismus divergentních linií) mohla vzniknout alopatrickou speciací—pravděpodobně při fragmentaci populací během plio-pleistocénních klimatických fluktuací—při zachování původní ekologické niky. Druhá „jižní“ skupina převážně z levého břehu řeky Kongo zahrnuje dvě evoluční linie, které nejen že se odlišují od morfologicky uniformní „severní“ skupiny, ale relativně se liší i od sebe navzájem. Tato morfologická diverzifikace „jižní“ skupiny pravděpodobně souvisí s rozlišením ekologických nik těchto evolučních linií, které mají v současnosti z větší části sympatrický výskyt. K pochopení, zda mají odlišné mikrohabitatové preference, potravní niku či chování bude zapotřebí dalšího výzkumu.