Epizomální genová terapie jako prototyp léčby onkologických
onemocnění

a 2023

Epizomální genová terapie jako prototyp léčby onkologických onemocnění

KOSTOHRYZ, Viktor a Jiří KOHOUTEK

Základní údaje

Originální název

Epizomální genová terapie jako prototyp léčby onkologických onemocnění

Autoři

KOSTOHRYZ, Viktor a Jiří KOHOUTEK

Vydání

XLVII. Brněnské onkologické dny, 2023

Další údaje

Jazyk

čeština

Typ výsledku

Konferenční abstrakt

Stát vydavatele

Česká republika

Utajení

není předmětem státního či obchodního tajemství

Označené pro přenos do RIV

Organizační jednotka

Přírodovědecká fakulta

ISSN

Změněno: 25. 7. 2024 12:41, Mgr. Viktor Kostohryz

Anotace

V originále

Onkologická onemocnění patří mezi nejrozšířenější genetická onemocnění na světě. Jeden ze zajímavých přístupů pro jejich léčbu či prevenci by mohly být genové terapie. Ze studií na zvířatech je patrné, že doručením genů, které kódují regulační proteiny buněčného cyklu, je možné zpomalit rakovinné bujení, nebo dokonce snížit incidenci rakovin ve studované populaci [1]. Moderní genové terapie ve svých přístupech hojně používají pro doručení genetické informace virální vektory a přímou integraci do genomu pacienta. Oba dva tyto přístupy jsou však problematické a mají dlouhou historii se špatnými prognostickými výsledky při léčbě genetických onemocnění. Jako alternativa k těmto postupům se jeví tzv. epizomy, které setrvávají v jádře savčích buněk jako stabilní extrachromozomální DNA. Výhodou epizomů je skutečnost, že po doručení transgenu do buňky neintegrují do hostitelského genomu a stabilně segregují do dceřiných buněk během mitózy, čímž předcházejí mutagenezi pozorované u integrativní genové terapie [2]. Nicméně molekulární podstata epizomální retence v buňkách zůstává stále neobjasněnou. Naše práce se zaměřuje na studium molekulárních mechanizmů epizomální retence, a to především na úlohu proteinu konkrétního kandidátního proteinu v řízení retence v savčích buněčných liniích. Získaná pozorování chceme dále využít pro vývoj epizomálních konstruktů nové generace. Takové konstrukty by jednoho dne mohly sloužit právě jako nový způsob léčby či prevence některých typů rakovin. Literatura: [1] García-Cao I, García-Cao M, Martín-Caballero J et al. "Super p53" mice exhibit enhanced DNA damage response, are tumor resistant and age normally. EMBO J. 2002; 21(22): 6225–6235. doi: 10.1093/emboj/cdf595. [2] Grace Elizabeth M, Picanco-castro V, Stavrou F E et al. Advances in the development and the applications of nonviral, episomal vectors for gene therapy. Human Gene Therapy 2021; 32(19–20), 1076–1095. doi:10.1089/hum.2020.310.

Citovat

KOSTOHRYZ, Viktor a Jiří KOHOUTEK. Epizomální genová terapie jako prototyp léčby onkologických onemocnění. In XLVII. Brněnské onkologické dny. 2023. ISSN 0862-495X.

@proceedings{2419924,
   author = {Kostohryz, Viktor and Kohoutek, Jiří},
   booktitle = {XLVII. Brněnské onkologické dny},
   language = {cze},
   title = {Epizomální genová terapie jako prototyp léčby onkologických onemocnění},
   year = {2023}
}

TY  - CONF
ID  - 2419924
AU  - Kostohryz, Viktor - Kohoutek, Jiří
PY  - 2023
TI  - Epizomální genová terapie jako prototyp léčby onkologických onemocnění
N2  - Onkologická onemocnění patří mezi nejrozšířenější genetická onemocnění na světě. Jeden ze zajímavých přístupů pro jejich léčbu či prevenci by mohly být genové terapie. Ze studií na zvířatech je patrné, že doručením genů, které kódují regulační proteiny buněčného cyklu, je možné zpomalit rakovinné bujení, nebo dokonce snížit incidenci rakovin ve studované populaci [1]. Moderní genové terapie ve svých přístupech hojně používají pro doručení genetické informace virální vektory a přímou integraci do genomu pacienta. Oba dva tyto přístupy jsou však problematické a mají dlouhou historii se špatnými prognostickými výsledky při léčbě genetických onemocnění. Jako alternativa k těmto postupům se jeví tzv. epizomy, které setrvávají v jádře savčích buněk jako stabilní extrachromozomální DNA. Výhodou epizomů je skutečnost, že po doručení transgenu do buňky neintegrují do hostitelského genomu a stabilně segregují do dceřiných buněk během mitózy, čímž předcházejí mutagenezi pozorované u integrativní genové terapie [2]. Nicméně molekulární podstata epizomální retence v buňkách zůstává stále neobjasněnou. Naše práce se zaměřuje na studium molekulárních mechanizmů epizomální retence, a to především na úlohu proteinu konkrétního kandidátního proteinu v řízení retence v savčích buněčných liniích. Získaná pozorování chceme dále využít pro vývoj epizomálních konstruktů nové generace. Takové konstrukty by jednoho dne mohly sloužit právě jako nový způsob léčby či prevence některých typů rakovin. Literatura: [1] García-Cao I, García-Cao M, Martín-Caballero J et al. "Super p53" mice exhibit enhanced DNA damage response, are tumor resistant and age normally. EMBO J. 2002; 21(22): 6225–6235. doi: 10.1093/emboj/cdf595. [2] Grace Elizabeth M, Picanco-castro V, Stavrou F E et al. Advances in the development and the applications of nonviral, episomal vectors for gene therapy. Human Gene Therapy 2021; 32(19–20), 1076–1095. doi:10.1089/hum.2020.310.
ER  -

KOSTOHRYZ, Viktor a Jiří KOHOUTEK. Epizomální genová terapie jako prototyp léčby onkologických onemocnění. In \textit{XLVII. Brněnské onkologické dny}. 2023. ISSN~0862-495X.

Přehled o publikaci