2024
‚É la vita anche la morte‘. Sen, smrt, znovuzrození a rituály přechodu ve vizuální kultuře, in: Konce (a začátky) časů. VIII. sjezd historiček a historiků umění
RUSINKO, MarcelaZákladní údaje
Originální název
‚É la vita anche la morte‘. Sen, smrt, znovuzrození a rituály přechodu ve vizuální kultuře, in: Konce (a začátky) časů. VIII. sjezd historiček a historiků umění
Název anglicky
'É la vita anche la morte'. Dream, death, rebirth and rites of passage in visual culture, in: The Endings (and Beginnings) of Times. The 8th Congress of Czech Art Historians
Autoři
Vydání
2024
Další údaje
Jazyk
čeština
Typ výsledku
Uspořádání konference
Obor
60401 Arts, Art history
Stát vydavatele
Česká republika
Utajení
není předmětem státního či obchodního tajemství
Označené pro přenos do RIV
Ne
Organizační jednotka
Filozofická fakulta
Klíčová slova anglicky
Visual culture; Federico Fellini; dream, death and rebirth; rites of passage; old and modern art
Příznaky
Mezinárodní význam
Změněno: 17. 9. 2024 11:41, Mgr. Ing. Marcela Rusinko, Ph.D.
V originále
Dne 6. června 1977 si slavný italský režisér a scénárista Federico Fellini, autor Sladkého života (1960), či Amarcordu (1973), poznamená do svého deníku větu, jíž mu ve snu z onoho rána v důvěrném tvůrčím souznění na pozadí starověkých římských ruin sděluje kolega Pier Paolo Pasolini: ‚É la vita anche la morte‘! Tedy: ‚I smrt je životem‘! Nebo ovšem také: ‚I život je smrtí‘! Nečekaná dvojznačnost výkladu této fráze, charakteristická pro italský originál, otevírá pole řadě úvah a interpretací. Intimně osobní a současně radikálně nadčasový, nadindividuální a enigmatický vzkaz nevědomí jednoho z největších evropských filmařů nás vrací k prapůvodnímu těžišti umělecké tvorby, nacházejícímu napříč staletími a tisíciletími svůj otisk snad ve všech známých médiích a kulturách. Téma života a smrti, případně iluze a snu, jenž je ovšem také jistou ‚malou smrtí‘, nebo oním oknem do jiné dimenze reality, případná nejednoznačnost, fluidní prostupnost těchto kategorií, či rozmanité rituály a artefakty přechodu s nimi spojené, jsou jednou z esenciálních oblastí lidské zkušenosti a umělecké tvorby, s paradigmatem ‚nových počátků‘ neodmyslitelně svázanou. Uchopíme-li tento fenomén komparativně napříč prostorem, časem a jednotlivými médii, může vzniknout inspirativní a barvitá výpověď o možných podobách ‚konce a začátku‘ času jak individuálního, tak sdíleného.
Anglicky
On June 6, 1977, the famous Italian director and screenwriter Federico Fellini, author of La Dolce Vita (1960) and Amarcord (1973), wrote in his diary a sentence that his colleague Pier Paolo Pasolini communicated to him in a dream from that morning in intimate creative harmony against the backdrop of ancient Roman ruins: “È la vita anche la morte”! Which translates: “Even death is life”! Or conversely: “Life is death too”! The phrase’s inherent ambiguity opens the field to several reflections and interpretations. Intimately personal and at the same time radically timeless, supra-individual and enigmatic, this unconscious message of one of Europe’s greatest filmmakers brings us back to the original centre of gravity of artistic creation which finds its imprint across centuries and millennia in perhaps all known media and cultures. The theme of life and death, or illusion and dream, which is also a kind of “little death”, or a window to another dimension of reality, the possible ambiguity, fluid permeability of these categories, or the various rituals and artifacts of transition associated with them, creates one of the essential areas of human experience and artistic creation, inherently tied to the paradigm of “new beginnings”. Thus, we are inviting to grasp the phenomenon comparatively across space, time, and a vast variety of media (from ancient sculpture to film and performance), an inspiring and colourful account of the possible forms of 'endings and beginnings' of both individual and shared time can emerge.