2024
Poznámky k dedikacím raně novověkých kázání
SOLEIMAN POUR HASHEMI, MichaelaZákladní údaje
Originální název
Poznámky k dedikacím raně novověkých kázání
Název anglicky
Notes on the Dedications of Early Modern Sermons
Vydání
1. vyd. Trnava, KAZATEĽSKÁ TVORBA, JEJ RECEPCIA A STIMULY, od s. 60-69, 10 s. 2024
Nakladatel
Univerzita sv. Cyrila a Metoda v Trnave
Další údaje
Jazyk
čeština
Typ výsledku
Stať ve sborníku
Obor
60206 Specific literatures
Stát vydavatele
Slovensko
Utajení
není předmětem státního či obchodního tajemství
Forma vydání
tištěná verze "print"
Označené pro přenos do RIV
Ano
Kód RIV
RIV/00216224:14210/24:00137167
Organizační jednotka
Filozofická fakulta
ISBN
978-80-572-0447-3
Klíčová slova česky
raně-novověká homiletika českého prostředí; příklady typů dedikace a dedikanta; žďárská nepomucká kázání; Chválořeč (1709); Vexillum Salutis (1709); Berla královská Jezukrista (1709); Duchovní zasnoubení (1696)
Klíčová slova anglicky
Early-modern homiletics of the Czech environment; examples of types of dedication and dedicant; the so-called Saar sermons; Eulogist (1709); Vexillum Salutis (1709); Crucifixion of Christ the King (1709); Spiritual Betrothal (1696)
Štítky
Příznaky
Mezinárodní význam, Recenzováno
Změněno: 28. 2. 2025 15:01, doc. Mgr. Zuzana Urválková, Ph.D.
V originále
Dedikace je realizována vyjádřením stylizovaného vztahu autora a dedikanta. Autorem je v případě homiletiky zpravidla duchovní. Adresátem, to jest dedikantem, je osoba jak duchovního, tak světského stavu. Znamená současně často i mecenáše autora, či jeho oblíbenou autoritu, případně i autoritu, která mohla vydání kázání svou prestižní společenskou pozici tzv. zaštítit. Z hlediska typů dedikanta tzv. žďárských nepomuckých kázání (1722–1736) ilustrujeme jako pozoruhodný příklad kolektivního dedikanta Václava Vejmluvu. Dále evidujeme příklady adresátů ve vybraných dílech tří homiletiků, hodnocených jako umělecky nejvýznamnější, za něž jsou v badatelské linii (Vašica, Kopecký, Sládek) pokládáni D. Nitsch a uvádíme dedikaci z jeho nejznámějšího díla Berla královská Jezukrista (1709); B. H. J. Bilovský, přičemž se pracuje s dedikací z jeho díla Vexillum Salutis (1709), a O. de Waldt s příkladem z postily Chválořeč (1736). V závěru pojednáváme o dedikaci v díle Duchovní zasnoubení (1696) K. Račína. Ukazujeme na propojení osobností v procesu vzniku a vydávání díla (autor – mecenáš – dedikant – cenzor; v soukromí současně osoby sobě si blízké, pravděpodobně nejen konfesijně).
Anglicky
The dedication is realized by expressing the stylized relationship between the author and the dedicator. In the case of homiletics, the author is usually a clergyman. The addressee, i.e. dedicator, is a person of both spiritual and secular status. At the same time, it often also means the patron of the author, or his favorite authority, or even an authority that could protect the publication of the sermon with its prestigious position. From the point of view of the types of dedicator, we illustrate Václav Vejmluva as a remarkable example of the collective dedicator of Nepomucena Saar sermons (1722–1736). Furthermore, we record examples of addressees in selected works of three homiletics, assessed as the most artistically significant, for whom researchers (Vašica, Kopecký, Sládek) consider D. Nitsch, and we add a dedication from his most famous work Berla královská Jezukrista (1709); B. H. J. Bilovský, we quote the dedication from Vexillum Salutis (1709) and O. de Waldt with an example from the work Chválořeč (1736). In the end, we complete the dedications in K. Račín's work Spiritual Engagement (1696). We point to the connection of personalities in the process of creation and publication of the work (author – patron – dedicator – censor; in private, at the same time, people close to each other, probably not only confessionally).
Návaznosti
| MUNI/A/1406/2023, interní kód MU |
|