2024
VÝSLEDKY MONITORINGU PARAZITŮ SPÁRKATÉ ZVĚŘE V ČR
MAGDÁLEK, Jan; Jaroslav VADLEJCH; Lucie ŠKORPÍKOVÁ; Jana ILGOVÁ; Radim PLHAL et al.Základní údaje
Originální název
VÝSLEDKY MONITORINGU PARAZITŮ SPÁRKATÉ ZVĚŘE V ČR
Název česky
VÝSLEDKY MONITORINGU PARAZITŮ SPÁRKATÉ ZVĚŘE V ČR
Název anglicky
RESULTS OF MONITORING PARASITES IN WILD UNGULATES IN THE CZECH REPUBLIC
Autoři
MAGDÁLEK, Jan; Jaroslav VADLEJCH; Lucie ŠKORPÍKOVÁ; Jana ILGOVÁ; Radim PLHAL; Jakub DRIMAJ; Ondřej MIKULKA; Martin KAŠNÝ a Nikol RESLOVÁ
Vydání
Paraziti volně žijících přežvýkavců, 2024
Další údaje
Jazyk
čeština
Typ výsledku
Konferenční abstrakt
Obor
10613 Zoology
Stát vydavatele
Česká republika
Utajení
není předmětem státního či obchodního tajemství
Označené pro přenos do RIV
Ne
Organizační jednotka
Přírodovědecká fakulta
ISBN
978-80-280-0611-2
Klíčová slova česky
monitoring, prevalence, hlístice, motolice, nepůvodní druhy
Klíčová slova anglicky
Monitoring, prevalence, nematodes, flukes, non-native species
Změněno: 16. 10. 2024 13:09, Mgr. Lucie Škorpíková, Ph.D.
Anotace
V originále
V rámci aktuálního projektu byl proveden monitoring výskytu nepůvodních druhů parazitů u volně žijících přežvýkavců se zaměřením na hlístici Ashworthius sidemi a motolici obrovskou (Fascioloides magna). Celkem bylo metodou multiplex real-time PCR vyšetřeno 983 vzorků výkalů, získaných mezi lety 2022 a 2024 na více než 80 lokalitách v ČR. Z toho pocházelo 404 vzorků od jelena evropského (Cervus elaphus), 371 od srnce obecného (Capreolus capreolus), 130 od daňka obecného (Dama dama) a 78 od muflona evropského (Ovis aries musimon). V každém kraji byly vzorky sbírány minimálně na třech lokalitách (3–11, průměrně 5,6). V letech 2017–2023 byly navíc provedeny parazitologické pitvy gastrointestinálního traktu u 160 ulovených zvířat z dalších dvaceti lokalit. Výsledky molekulární analýzy ukázaly přítomnost hlístice A. sidemi na 44 lokalitách (54 %) s prevalencí 7–76,5 %. Tento parazit byl zaznamenán ve všech krajích ČR kromě kraje Vysočina a hlavního města Prahy. Ačkoli původním hostitelem je jelen sika (Cervus nippon), aktuální rozsah výskytu A. sidemi přesahuje oblasti výskytu jelena siky a byl dosud nalezen u většiny druhů volně žijících přežvýkavců. Pitevní výsledky navíc ukázaly, že A. sidemi často tvoří většinu populace parazitů infikovaných jedinců (u jelenovitých až 75 %). Druhým nejrozšířenějším parazitem byl Haemonchus contortus, nalezený na 50 % lokalit s nejvyšší prevalencí u srnce obecného. Ačkoli společný výskyt H. contortus a A. sidemi byl zaznamenán na 22 % lokalit, smíšená infekce byla nalezena jen v několika málo případech, což může naznačovat negativní interakci mezi těmito dvěma druhy. Výskyt F. magna byl molekulárně potvrzen pouze na třech lokalitách v oblastech jejího tradičního výskytu, ve středních a jižních Čechách s prevalencí 10–55 %. Nižší rozšíření motolic oproti hlísticím je pravděpodobně způsobeno rozdílným vývojovým cyklem parazitů; zatímco hlístice mají přímý cyklus, motolice jsou omezeny dostupností vhodného mezihostitele. Celkově byla pozitivita vzorků vyšetřených molekulární metodou poměrně nízká, 15,8 % pro A. sidemi a 1,5 % pro motolici obrovskou. Je však nutné zohlednit sezónní dynamiku produkce vajíček a nerovnoměrné rozložení parazitů v populaci. Na základě výsledků koprologických vyšetření a pitev prováděných v rámci tohoto projektu je patrné, že přítomnost vajíček může být v některých obdobích roku nízká i při vysoké intenzitě infekce. 14 Tyto výsledky naznačují, že reálná prevalence parazitů na lokalitách a jejich rozšíření mohou být vyšší, než jsme schopni zachytit na základě neinvazivních metod. Z časového, a logistického a etického hlediska jsou však tyto metody pro monitoring vhodnější než tradiční postmortální vyšetření.
Návaznosti
| SS05010070, projekt VaV |
|