2024
“A Moon Follows a Moon:” The Practice of Language in Dōgen’s Thought
KUBOVČÁKOVÁ, ZuzanaZákladní údaje
Originální název
“A Moon Follows a Moon:” The Practice of Language in Dōgen’s Thought
Název česky
Měsíc následuje měsíc: Užívání jazyka v Dógenovém myšlení
Autoři
Vydání
Society for Asian and Comparative Philosophy, 2024
Další údaje
Jazyk
angličtina
Typ výsledku
Prezentace na konferencích
Obor
60206 Specific literatures
Stát vydavatele
Česká republika
Utajení
není předmětem státního či obchodního tajemství
Odkazy
Označené pro přenos do RIV
Ne
Organizační jednotka
Filozofická fakulta
Klíčová slova česky
zenový buddhismus; zenové myšlení; Dógen; Pokladnice oka pravé dharmy
Klíčová slova anglicky
Zen Buddhism; Zen thought; Dogen; Treasury of the True Dharma Eye
Příznaky
Mezinárodní význam, Recenzováno
Změněno: 3. 12. 2024 13:33, Mgr. Zuzana Kubovčáková, M.A., Ph.D.
V originále
The language of the Japanese Zen master Dogen (1200–1253) is known to be difficult and impenetrable. In his seminal collection of sermons, The Treasury of the True Dharma Eye, besides introducing Japanese vernacular into the contemporary Buddhist discourse for the first time, Dogen makes simultaneous use of classical Chinese and Japanese alongside with specific Chan/Zen phrases and his own expressions that he coins, the combination of which has posed a challenge to readers and translators alike. In this paper, I intend to explore Dogen’s language as part of the fabric of his teaching, and advocate the practicality of Dogen’s language on par with seated meditation zazen, monastic work samu, and ritual ceremonies fugin. While scholars view Dogen as a mystical realist (Kim 1987), poet of impermanence (Heine 2023), or spontaneous non-thinker (Wrisley 2023), I would like to propose the idea of the Japanese Zen master whose expounding of the Buddha dharma stems from his original, multididactic, and nondual use of language. Starting with the fact that one of the terms that denote the Buddhist path or way (道) is also employed to signify “word,” “expressions,” or “saying,” I would like to highlight Dogen’s thought by means of linguistic exploration of a number of his distinctive expressions from various fascicles of the Treasury of the True Dharma Eye – particularly “Being-Time,” “Mountains and Waters Sutra,” “The Moon” – to illustrate the semantic uniqueness and inventive wordplay that lie at the basis of his teaching.
Česky
Jazyk japonského zenového mistra Dógena (1200-1253) je obtížný a nesrozumitelný. Ve své stěžejní sbírce kázání Pokladnice pravého oka dharmy Dógen současně používá klasickou čínštinu a japonštinu spolu se specifickými čchanovými/zenovými frázemi a vlastními výrazy, přičemž tato kombinace představuje výzvu pro čtenáře i překladatele. V tomto článku mám v úmyslu prozkoumat Dogenův jazyk jako součást struktury jeho učení a obhájit praktičnost Dogenova jazyka na stejné úrovni, jako je meditace vsedě zazen, klášterní práce samu a rituální obřady fugin. Zatímco badatelé považují Dógena za mystického realistu (Kim 1987), básníka pomíjivosti (Heine 2023) nebo spontánního nemyslitele (Wrisley 2023), představila bych Dógena jako japonského zenového mistra, jehož vykládání Buddhovy dharmy vychází z jeho originálního, multididaktického a neduálního používání jazyka. Vycházeje ze skutečnosti, že jeden z termínů označujících buddhistickou stezku či cestu (道) se používá také ve významu „slovo“, „výrazy“ nebo „rčení“, bych ráda na Dógenovo myšlení upozornila pomocí jazykového zkoumání několika jeho charakteristických výrazů z různých textů Pokladnice pravého oka dharmy - zejména esejí „Bytí-čas“, „Sútra hor a vod“, „Měsíc“ -, abych ilustrovala sémantickou jedinečnost a vynalézavou hru se slovy, které jsou základem Dógenova učení.
Návaznosti
| MUNI/FF-DEAN/1685/2023, interní kód MU |
|