Le flou — la septième fonction du langage?

KYLOUŠEK, Petr. Le flou — la septième fonction du langage? Svět Literatury. Praha: Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, 2024, roč. 34, zvláštní číslo, s. 151-159. ISSN 0862-8440. Dostupné z: https://doi.org/10.14712/23366729.2024.3.13.

Základní údaje

Originální název

Le flou — la septième fonction du langage?

Název česky

Zastření jako sedmá funkce jazyka?

Název anglicky

Blurring as the Seventh Function of Language?

Autoři

KYLOUŠEK, Petr

Vydání

Svět Literatury, Praha, Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, 2024, 0862-8440

---

Další údaje

Jazyk

francouzština

Typ výsledku

Článek v odborném periodiku

Obor

60206 Specific literatures

Stát vydavatele

Česká republika

Utajení

není předmětem státního či obchodního tajemství

Odkazy

URL

Označené pro přenos do RIV

Ano

Kód RIV

RIV/00216224:14210/24:00137998

Organizační jednotka

Filozofická fakulta

DOI

https://doi.org/10.14712/23366729.2024.3.13

EID Scopus

2-s2.0-86000289817

Klíčová slova česky

Jazykové rozostření; Noeze; Sémantická nedeterminovanost; Sémantická nadeterminovanost

Klíčová slova anglicky

Language Blurring; Noesis; Semantic Underdetermination; Semantic Overdetermination

Štítky

kontrola_RIV, rivok

Příznaky

Mezinárodní význam, Recenzováno

---

Anotace

V originále

Le roman de Laurent Binet La Septième fonction du langage (2015) met en scene un personnage énigmatique qui arrive a surmonter tous les obstacles la ou la communication courante ne réussit pas. Alors que les six fonctions du langage, telles que résumées par Roman Jakobson, semblent correspondre a une classification incontestable, celle que possede le personnage de Slimane tient a un art rhétorique secret que le narrateur du roman constate sans le préciser. S’agit-il d’une suggestion performative, proche de la fonction conative, et qui profite de la situation de communication pour déborder le cadre du dit ? Le pouvoir du langage consiste-t-il a exploiter l’espace du sémantisme incertain, imparfaitement déterminé, pour augmenter son effet ? C’est sous cet angle que nous proposons d’aborder le flou langagier en l’envisageant comme un sémantisme imparfaitement cerné, autrement dit une imperfection transformée en vertu. Sans prétendre a l’exhaustivité, nous tenterons d’illustrer le phénomene sous trois aspects: sous-détermination sémantique, surdétermination sémantique et procédés qui, par-dela le « vide » sémantique langagier, posent la question de la noésis. L’exemplification nécessite, toutefois, quelques considérations générales.

Česky

V románu Laurenta Bineta La Septième fonction du langage (2015) vystupuje záhadná postava, která překonává všechny překážky, jež běžná komunikace nedokáže překonat. Zatímco šest funkcí jazyka, jak je shrnul Roman Jakobson, tvoří obecně přijatý klasifikační rámec,, ta, kterou disponuje postava Slimana, má co do činění s tajným rétorickým uměním, jehož účinky vypravěč románu zaznamenává, aniž by je specifikoval. Jde snad o jakouosi performativní sugesci, blízkou konativní funkci, která využívá komunikační situace k tomu, aby vždy přesáhla to, co je řečeno? Spočívá síla jazyka v tom, že využívá prostor sémantické nedourčenosti ke zvýšení svého účinku? Z tohoto úhlu pohledu navrhujeme přistoupit k jazykové rozostřenosti, považujíce ji za za nedokonalost proměněnou ve ctnost. Aniž bychom si činili nárok na vyčerpávající výčet, pokusíme se tento jev ilustrovat ze tří úhlů: sémantické nedeterminovanosti, sémantické přesycenosti a procesů, které mimo sémantickou „prázdnotu“ jazyka vyvolávají otázku noeze. Exemplifikace však vyžaduje několik obecných úvah.

Anglicky

Laurent Binet's 2015 novel La Septième fonction du langage (The Seventh Function of Language) features an enigmatic character who overcomes all obstacles where ordinary communication fails. While the six functions of language, as summarized by Roman Jakobson, seem to correspond to an indisputable classification, the one possessed by the character Slimane has to do with a secret rhetorical art that the novel's narrator notes without specifying. Is it a performative suggestion, akin to the conative function, which takes advantage of the communication situation to go beyond the framework of what is said? Does the power of language consist in exploiting the space of uncertain, imperfectly determined semantics to increase its effect? This is the angle from which we propose to approach the vagueness of language, viewing it as an imperfectly determined semantics, in other words, an imperfection transformed into a virtue. Without claiming to be exhaustive, we will attempt to illustrate the phenomenon from three angles: semantic underdetermination, semantic overdetermination and processes which, beyond the semantic “void” of language, raise the question of noesis. Exemplification, however, requires some general considerations.

---

Návaznosti

MUNI/A/1395/2023, interní kód MU

Název: Románské jazyky a románské literatury v pohybu Investor: Masarykova univerzita, Románské jazyky a románské literatury v pohybu

Přiložené soubory

KYLOUSEK_SL_T_2024_1.pdf