2024
Proti utilitarismu za spravedlnost a přirozená práva. Perspektiva klasického právního realismu
BAROŠ, JiříZákladní údaje
Originální název
Proti utilitarismu za spravedlnost a přirozená práva. Perspektiva klasického právního realismu
Název anglicky
Against Utilitarianism for Justice and Natural Rights. The Perspective of Classical Juridical Realism
Autoři
Vydání
Právník, Praha, AV ČR, Ústav státu a práva, 2024, 0231-6625
Další údaje
Jazyk
čeština
Typ výsledku
Článek v odborném periodiku
Obor
60300 6.3 Philosophy, Ethics and Religion
Stát vydavatele
Česká republika
Utajení
není předmětem státního či obchodního tajemství
Odkazy
Označené pro přenos do RIV
Ano
Kód RIV
RIV/00216224:14230/24:00139654
Organizační jednotka
Fakulta sociálních studií
EID Scopus
Klíčová slova česky
lidská práva; přirozená práva; přirozenoprávní teorie; společné dobro; spravedlnost; utilitarismus
Klíčová slova anglicky
human rights; justice; natural law theory; natural rights; the common good; utilitarianism
Štítky
Příznaky
Recenzováno
Změněno: 27. 2. 2025 14:40, Mgr. Blanka Farkašová
V originále
V předloženém článku pokračuji v polemice s pragmatickým utilitarismem Martina Haply a zároveň posouvám argumentaci dál, když načrtávám pohled klasické tradice na fenomén přirozených (lidských) práv. V první části poukazuji na hlavní místa neshody. Utilitaristický projekt považuji za nevhodně redukcionistický, poněvadž arbitrárně povyšuje maximalizaci jednoho dobra na úkor ostatních dober. Je pochybné, že by měl mít užitek nad jinými hodnotami primát. Navíc se utilitaristům v konkrétních případech nedaří ukázat, že v nich jde o hédonistické dobré důsledky. Neplatí, že by tento přístup dosahoval stejných výsledků s nižším počtem předpokladů. Pravdivostí paradigmatických norem spravedlnosti jsme si jistější než samotným principem užitku. Pojem spravedlnosti je důležitý jak pro morální jednání, tak pro právo, na což se zaměřuji v druhé části článku. Podle klasického právního realismu se právo týká rozdělení věcí mezi jednotlivce. Je třeba dávat lidem to, co jim náleží; musí být respektováno, že na věc, která mu byla přidělena, má člověk právo. Článek vrcholí v analýze přirozených práv. Vycházím z toho, že člověk je osobou. Proto by mu měly věci s touto skutečností související náležet. Přesvědčivost klasického právního realismu plyne z toho, že bere v potaz komplexitu právních vztahů.
Anglicky
In this paper, I continue my polemics with Martin Hapla’s pragmatic utilitarianism while taking the argument further by outlining the classical tradition’s view of the phenomenon of natural (human) rights. In the first part, I highlight the main points of disagreement. I consider the utilitarian project to be inappropriately reductionist. It arbitrarily elevates the maximization of one good at the expense of other goods. It is questionable why utility should have primacy over other values. Moreover, utilitarians fail to show that, in most cases, we care about hedonistic good consequences. The utilitarian approach is simply unable to achieve the same results with fewer assumptions. We are more certain of the truth of the paradigmatic norms of justice than of the utilitarian principle itself. The notion of justice is important for moral action as well as for juridical domain, which is the focus of the second part of this paper. According to classical juridical realism, the juridical domain concerns the attribution of things to individuals. People must be given what is due them; it must be respected that a person has a right to the thing apportioned to them. The article culminates in an analysis of the natural rights. I start from the premise that man is a person. Therefore, things related to this fact should belong to him. The persuasiveness of classical juridical realism derives from its taking into account the complexity of juridical relations.
Návaznosti
| GA23-06790S, projekt VaV |
|