2024
Literatura a literární věda na zlomu epoch
POSPÍŠIL, IvoZákladní údaje
Originální název
Literatura a literární věda na zlomu epoch
Autoři
Vydání
Sultanivs’ki čytannja (Ivano-Frankivsk), 2024
Další údaje
Jazyk
čeština
Typ výsledku
Stať ve sborníku
Obor
60204 General literature studies
Stát vydavatele
Ukrajina
Utajení
není předmětem státního či obchodního tajemství
Označené pro přenos do RIV
Ne
Organizační jednotka
Filozofická fakulta
Klíčová slova česky
literární směry jejich vývoj a typologie; proměny společenských funkcí umění a literatury; transformace žánrových systémů
Klíčová slova anglicky
literary currents their development and typology; changes in the social functions of art and literature; transformation of genre systems
Změněno: 23. 1. 2025 19:47, PaedDr. Lenka Odehnalová, Ph.D.
V originále
Svět reflektují nejen masmédia ve svých zpravodajstvích, která jsou zřetelně ideologicky profilována, takže sliby o médiích veřejné služby se jako vejce vejci podobají slibům předvolebním. Svět reflektuje také věda a umění. Ukázalo se, že i tato dvě «média» jsou vlastně součástí těch velkých masových: věda, která není v médiích, vlastně ani není, o umění nemluvě: média určují i cenu obrazů a bestsellerovitost knih. Je to zjevně spojeno s bojem o moc, který je totální a zahrnuje přirozeně i sféru vědy a umění. Ale přece jen toto spojení není bezprostřední: umění, pokud chce zůstat uměním, si uchovává něco ze své nezávislosti na moci i penězích, na politice i ideologii, i když do nich zasahuje, neboť nemůže nebýt jejich transcendující součástí. To se ovšem týká i krásné literatury, beletrie. Její význam v dnešní době – oproti blízké i dávné minulosti – nicméně katastrofálně poklesl. Krásná literatura již neslouží tak mohutně jako zdroj obživy, nemá takovou společenskou autoritu, literatury se již politická moc nebojí, jako tomu bylo dříve v totalitních systémech. Literatura by nicméně měla hledat a nacházet lidskou identitu v různých oblastech, včetně národní a jazykové. Lidé se dělí na dvě kategorie: jedni ještě udržují starý, dnes možná už přežilý ráz umění jako něčeho ambivalentního, víceznačného, kde vedle sebe fungují hyperbola, litotes, ironie, sebeironie, groteskno, absurdno, kde není jednoznačnost, kterou milují zase ti druzí. Neboť jednoznačnost – to je smrt umění.
Anglicky
The world is reflected not only by the mass media in their news coverage, which is clearly ideologically profiled, so that promises about public service media resemble pre-election promises. Science and art also reflect the world. It turned out that even these two «media» are actually part of the big mass ones: science that is not in the media, doesn't even exist, not to mention arts: the media also determine the price of paintings and the bestseller status of books. It is obviously connected with the struggle for power, which is total and includes naturally also the sphere of sciences and arts. But, after all, this connection is not immediate: art, if it wants to remain art, retains something of its independence from power and money, from politics and ideology, even if it intervenes in them, because it must inevitably be their transcendent part. Of course, this also applies to belles lettres, fiction. However, its importance today – compared to the recent and distant past – has fallen catastrophically. Belles lettres no longer serves so powerfully as a source of sustenance, it does not have such social authority, literature is no longer feared by the political power, as it was before in totalitarian systems. Nevertheless, literature should seek and find human identity in various fields, including national and language one. People are divided into two categories: some still maintain the old, perhaps now outdated, character of art as something ambivalent, ambiguous, where hyperbole, litotes, irony, self-irony, grotesque, absurd work side by side, where there is no unambiguousness which the others do like. Because unambiguity is the death of art.
Návaznosti
| MUNI/A/1479/2023, interní kód MU |
|