2025
Mohou být výluky z přezkumu nejvyššími soudy neústavní?
CHVOJKA, ŠimonZákladní údaje
Originální název
Mohou být výluky z přezkumu nejvyššími soudy neústavní?
Název anglicky
Can Exclusions from Supreme Court Review Be Unconstitutional?
Autoři
Vydání
Soudní rozhledy, C. H. Beck, 2025, 1211-4405
Další údaje
Jazyk
čeština
Typ výsledku
Článek v odborném periodiku
Obor
50501 Law
Stát vydavatele
Česká republika
Utajení
není předmětem státního či obchodního tajemství
Odkazy
Označené pro přenos do RIV
Ano
Kód RIV
RIV/00216224:14220/25:00140900
Organizační jednotka
Právnická fakulta
Klíčová slova česky
působnost nejvyššího soudu; opravné prostředky; vyloučení z přezkumu; justiční hierarchie; ústavnost
Klíčová slova anglicky
Supreme court jurisdiction; legal remedies; exclusion from review; judicial hierarchy; constitutionality
Štítky
Příznaky
Recenzováno
Změněno: 15. 4. 2025 12:59, Mgr. Petra Georgala
V originále
Zemědělské družstvo si pronajímá pozemky, na kterých vysazuje trvalý porost. Po ukončení nájmu má následně smluvní nárok na proplacení své investice. Jeden z posledních soudních sporů o takový nárok ovšem zemědělské družstvo u Okresního soudu v Břeclavi prohrálo, ačkoliv dříve v jiných případech Obvodní soud pro Prahu 5 a Krajský soud v Brně rozhodly v jeho prospěch. Na čí straně skutečně právo stojí je tady vedlejší. Důležité je, že odlišné rozhodnutí Okresního soudu v Břeclavi – pro bagatelnost pohledávky – musel z důvodu nevypořádání se s názory ostatních soudů zrušit rovnou až Ústavní soud. Proč? Protože nejvyšší instance obecných soudů spory o nižší částky neřeší. Stejně jako mnohé další. Asi nejvýraznější je v tomto ohledu nepřípustnost dovolání u rodinněprávních věcí k Nejvyššímu soudu. Kromě toho procesní předpisy vylučují kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu v některých azylových nebo volebních věcech, či u mnohých procesních rozhodnutí krajských soudů. Zkrátka nejvyšší instance se nedostanou ke všem druhům sporů a s nimi souvisejícími otázkami. Ideou příspěvku je načrtnout možný argument ve prospěch neústavnosti různých věcných výluk z opravných prostředků podávaných k nejvyšším soudním instancím. Hlavní linií je přitom systémový argument existence vrcholného soudního orgánu, povolaného ke kontrole a sjednocování rozhodování nižších soudů. Zcela mimo tak ponechává pohled jednotlivce a jeho možný zájem na opakovaném přezkumu. Příspěvek se nejprve zastaví u některých z naznačených výluk u nejvyšších soudů v civilních a správních věcech. Následně se – s přihlédnutím k literatuře a judikatuře Ústavního soudu – věnuje jejich možné neústavnosti. Nepředkládá přitom imperativní závěr, ale spíše se snaží připravit půdu pro polemiku.
Anglicky
An agricultural company leases land on which it plants permanent vegetation. After the lease ends, it has a contractual right to reimbursement for its investment. However, in one of the most recent legal disputes over such a claim, the agricultural company lost its case at the District Court in Břeclav, even though in other cases the District Court for Prague 5 and the Regional Court in Brno had previously ruled in its favor. Whose side the law is truly on is beside the point here. What matters is that the differing decision of the District Court in Břeclav—due to the minor value of the claim—had to be overturned directly by the Constitutional Court because the court had failed to address the reasoning of the other courts. Why? Because the highest instances of general courts do not deal with disputes involving smaller amounts. Just like many other types of cases. Perhaps the most prominent example is the inadmissibility of appeals to the Supreme Court in family law matters. In addition, procedural regulations exclude cassation complaints to the Supreme Administrative Court in certain asylum or electoral cases, as well as in many procedural decisions of regional courts. In short, the highest instances do not get to address all types of disputes and the questions related to them. The aim of this paper is to outline a possible argument in favor of the unconstitutionality of various subject-matter exclusions from legal remedies submitted to the highest judicial authorities. The main line of argument is a systemic one: the existence of a supreme judicial body responsible for overseeing and unifying the decisions of lower courts. The perspective of the individual and their potential interest in repeated review is left entirely aside. The article first examines some of the indicated exclusions at the highest courts in civil and administrative matters. It then—taking into account literature and the Constitutional Court’s case law—addresses their potential unconstitutionality. It does not present an imperative conclusion, but rather aims to prepare the ground for further debate.