Framing the unframable : why AI art is a battle of metaphors

MÁCHA, Jakub. Framing the unframable : why AI art is a battle of metaphors. AI & Society. Cham: Springer, 2025, roč. 40, č. 8, s. 6491-6493. ISSN 0951-5666. Dostupné z: https://doi.org/10.1007/s00146-025-02343-5.

Základní údaje

Originální název

Framing the unframable : why AI art is a battle of metaphors

Autoři

MÁCHA, Jakub

Vydání

AI & Society, Cham, Springer, 2025, 0951-5666

---

Další údaje

Jazyk

angličtina

Typ výsledku

Článek v odborném periodiku

Obor

60401 Arts, Art history

Stát vydavatele

Švýcarsko

Utajení

není předmětem státního či obchodního tajemství

Odkazy

URL

Impakt faktor

Impact factor: 4.700 v roce 2024

Označené pro přenos do RIV

Ano

Kód RIV

RIV/00216224:14210/25:00141081

Organizační jednotka

Filozofická fakulta

DOI

https://doi.org/10.1007/s00146-025-02343-5

UT WoS

001479555300001

EID Scopus

2-s2.0-105004225129

Klíčová slova anglicky

AI; metaphor; LLM; art; creativity

Štítky

rivok

Příznaky

Mezinárodní význam, Recenzováno

---

Anotace

V originále

I look at the main metaphors used to frame the role of artificial intelligence (AI) in artistic creativity—tool, collaborator, and medium. I argue that these metaphorical framings not only describe but also actively shape our perceptions of AI and its role. By trying to fit AI into traditional categories, they potentially overlook its ability to introduce something radically new. To overcome this limitation, I propose reframing AI itself as a metaphor—a meaning-disrupting force that, much like metaphorical language, generates unforeseen connections, challenges categorical boundaries, and redefines creativity through its inherent unpredictability. This metaphor invites a radical reimagining of art that fuses human and machine ingenuity. I conclude that AI’s most profound disruption lies in its capacity to destabilize the very frameworks through which we conceptualize art.

Česky

Zabývám se hlavními metaforami používanými k popisu role umělé inteligence (AI) v umělecké kreativitě – nástroj, spolupracovník a médium. Tvrdím, že tyto metaforické rámce nejen popisují, ale také aktivně formují naše vnímání AI a její role. Pokusem o zařazení AI do tradičních kategorií potenciálně přehlížejí její schopnost přinést něco radikálně nového. Abych překonal toto omezení, navrhuji přeformulovat samotnou AI jako metaforu – sílu narušující význam, která podobně jako metaforický jazyk vytváří nepředvídatelné souvislosti, zpochybňuje kategorické hranice a předefinovává kreativitu prostřednictvím své inherentní nepředvídatelnosti. Tato metafora vybízí k radikálnímu přehodnocení umění, které spojuje lidskou a strojovou vynalézavost. Docházím k závěru, že nejhlubší narušení AI spočívá v její schopnosti destabilizovat samotné rámce, skrze které konceptualizujeme umění.