Conductive Corporeal Tension. The ʻinvisibleʼ quality of the actor

MUSILOVÁ, Martina. Conductive Corporeal Tension. The ʻinvisibleʼ quality of the actor. In Cognitive Futures in The Arts and Humanities Cognitive Tools in Action Messina (Italy) 2025 – 28-30 May 2025. 2025.

Základní údaje

Originální název

Conductive Corporeal Tension. The ʻinvisibleʼ quality of the actor

Název česky

Vodivé tělové napětí. Neviditelná kvalita herce

Autoři

MUSILOVÁ, Martina

Vydání

Cognitive Futures in The Arts and Humanities Cognitive Tools in Action Messina (Italy) 2025 – 28-30 May 2025, 2025

---

Další údaje

Jazyk

angličtina

Typ výsledku

Prezentace na konferencích

Obor

60403 Performing arts studies

Utajení

není předmětem státního či obchodního tajemství

Odkazy

URL

Označené pro přenos do RIV

Ne

Klíčová slova česky

dialogické jednání s vnitřním partnerem; herectví; pedagogika herectví; Ivan Vyskočil

Klíčová slova anglicky

Dialogical Acting with the Inner Partner; acting; pedagogy of acting; Ivan Vyskočil

Příznaky

Mezinárodní význam

---

Anotace

V originále

One of the main goals of acting education is to transform the use of the actorʼs body (McCaw 2020). For acting pedagogues, the question is how to verbally initiate the path to this transformation without words blocking studentsʼ bodily experience. Verbally, we begin a process that cannot be described in words (Sennett in McCaw 2020). One way to deal with this dilemma is through metaphorical or poetic language. In my paper, I will discuss the metaphorical expression conductive corporeal tension used in the psychosomatic discipline of Dialogical Acting with the Inner Partner (Vyskočil 2003 and 2020, respectively), a variant of acting improvisation from ʻpoint zeroʼ. We cannot understand this term as a concept with a clearly defined meaning. Yet, it can initiate students to explore and discover bodily tension and expression. In my research, I use my personal experience of the discipline as a student and pedagogue, as well as my reflections from 2000–2003. Conductive corporeal tension has some features of Stanislavskyʼs throughaction, Csikszentmihalyiʼs flow, or Meyerholdʼs excitation. In contrast to the body tension, as Eugenio Barba (1991) understands, it also includes vocal expression, which is impossible to produce without a specific bodily tension. This combination of bodily, vocal, and speech expressivity, conditioned by a single corporeal tension, allows the actor to transcend the European dualism of mind and body and experience himself in unity. We can understand conductive corporeal tension as a metaphorical expression referring to electrical tension, current, and conductive materials. However, it does not stand isolated in the Dialogical Acting. It is further conceptualized in the pedagoguesʼ comments by a whole bunch of verbal expressions: body tonus, memory and gesture, internal bodily sense (or proprioception), intensity of expression, psychosomatic fitness, empathy, and the state ʻitʼ plays within us and with us (Komlosi 2024, Vyskočil 2024). We can, therefore, understand it as a conceptual metaphor. From a CMT perspective, however, the question arises regarding understanding the source and target domain in this case and how the mapping is done in the process of actor education (Kövecses 2009). Semantic indeterminacy is typical and desirable for metaphorical expressions used in acting pedagogy. They touch on the ʻinvisibleʼ acting qualities and allow the actor to verbalize his subtle experience of his own body (Smoljak 2024, McCaw 2020).

Česky

Jedním z hlavních cílů hereckého vzdělávání je transformace používání těla herce (McCaw 2020). Pro pedagogy herectví je otázkou, jak slovně iniciovat cestu k této transformaci, aniž by slova blokovala tělesnou zkušenost studentů. Slovně zahajujeme proces, který nelze popsat slovy (Sennett v McCaw 2020). Jedním ze způsobů, jak se s tímto dilematem vypořádat, je metaforický nebo poetický jazyk. Ve svém příspěvku se budu zabývat metaforickým výrazem „vodivé tělesné napětí“, který se používá v psychosomatické disciplíně dialogického jednání s vnitřním partnerem (Vyskočil 2003 a 2020), což je varianta herecké improvizace z bodu „nula“. Tento termín nelze chápat jako pojem s jasně definovaným významem. Může však studenty podnítit k prozkoumání a objevování tělesného napětí a výrazu. Ve svém výzkumu vycházím z osobních zkušeností s touto disciplínou jako studentka a pedagožka, stejně jako z reflexí z let 2000–2003. Vodivé tělesné napětí má některé rysy Stanislavského „průběžným jednáním“, Csikszentmihalyiho „flow“ nebo Meyerholdova „excitace“. Na rozdíl od tělového napětí, jak jej chápe Eugenio Barba (1991), zahrnuje také hlasový projev, který nelze vytvořit bez specifického napětí těla. Tato kombinace tělesné, hlasové a řečové expresivity, podmíněná jediným tělesným napětím, umožňuje herci překonat evropský dualismus mysli a těla a prožít sebe sama v jednotě. Vodivé tělové napětí můžeme chápat jako metaforický výraz odkazující na elektrické napětí, proud a vodivé materiály. V dialogickém herectví však nestojí osamoceně. V komentářích pedagogů je dále konceptualizováno celou řadou verbálních výrazů: tělový tonus, paměť a gesta, vnitřní tělový smysl (nebo propriocepce), intenzita výrazu, psychosomatická kondice, empatie a stav, kdy „to“ s námi v nás hraje (Komlosi 2024, Vyskočil 2024). Můžeme jej tedy chápat jako konceptuální metaforu. Z pohledu CMT však vyvstává otázka, jak v tomto případě pochopit zdrojovou a cílovou doménu a jak se mapování provádí v procesu vzdělávání herců (Kövecses 2009). Sémantická neurčitost je typická a žádoucí pro metaforické výrazy používané v herecké pedagogice. Dotýkají se „neviditelných“ hereckých kvalit a umožňují herci verbalizovat jeho jemné prožívání vlastního těla (Smoljak 2024, McCaw 2020).