2025
Vladimír Sís : Tibetské deníky 1954
BĚLKA, Luboš a Kamila HLADÍKOVÁZákladní údaje
Originální název
Vladimír Sís : Tibetské deníky 1954
Název anglicky
Vladimír Sís : Tibetan Diaries 1954
Autoři
BĚLKA, Luboš a Kamila HLADÍKOVÁ
Vydání
1. vyd. Brno, 760 s. Odborná, 2025
Nakladatel
Host
Další údaje
Jazyk
čeština
Typ výsledku
Odborná kniha
Obor
60304 Religious studies
Stát vydavatele
Česká republika
Utajení
není předmětem státního či obchodního tajemství
Forma vydání
tištěná verze "print"
Odkazy
Označené pro přenos do RIV
Ano
Kód RIV
RIV/00216224:14210/25:00144524
Organizační jednotka
Filozofická fakulta
ISBN
978-80-275-2677-2
Klíčová slova česky
Vladimír Sís; Josef Vaniš; cestovní deník; Tibet; Lhasa; tibetský buddhismus; 14. dalajlama
Klíčová slova anglicky
Vladimír Sís; Josef Vaniš; travelogue; Tibet; Lhasa; Tibetan Buddhism; 14th Dalai Lama
Štítky
Příznaky
Mezinárodní význam, Recenzováno
Změněno: 18. 12. 2025 11:47, Mgr. Ester Gaja Pučálková, Ph.D.
V originále
Ke stoletému výročí narození filmového režiséra Vladimíra Síse (1925-2001), který byl spolu s kameramanem Josefem Vanišem (1927-2009) prvním Čechoslovákem ve Lhase, vyšlo toto unikátní dvojsvazkové vydání jejich cestovních deníků. Oba o svém téměř ročním pobytu v Tibetu v roce 1954 přinesli několikeré svědectví, a to již během pobytu samotného, hlavně však po návratu do vlasti. Především to byla kniha v angličtině a němčině, dvě knihy v češtině a zmíněné dobové reportáže v novinách a časopisech. Nicméně klíčové informace o tom „jak to bylo doopravdy“ v padesátých letech v Číně a Tibetu se nacházejí v soukromých cestovních denících obou filmařů. Obsahují velké množství neznámých a nových skutečností o tehdejší čínské a tibetské společnosti, stejně jako množství dosud nepublikovaných fotografií. Během pobytu natočili hodinový barevný dokumentární film Cesta vede do Tibetu, jehož čínská verze Šťastná cesta do Lhasy byla nalezena ve Vojenském historickém ústavu v Praze v roce 2023; obě verze se navzájem dosti liší, neboť československé a čínské pojetí filmu se natolik odlišovalo, že nakonec musely vzniknout filmy dva, přičemž ta čínská verze je světu, kromě Číny samotné, neznámá a ostatně ani v Číně se po roce 1959 nikdy nepromítala. Cestovní deníky zachycují Tibet jen pár let po čínské okupaci, kdy země, lidé a kultura ještě zachovávala mnohé z bývalé společnosti, vedené tehdy osmnáctiletým dalajlamou, se kterým se autoři osobně setkali a také ho nafilmovali. (Znovu se potkali po třiceti šesti letech v roce 1990 při první návštěvě dalajlamy v Praze). Jedná se tedy o kombinaci populárně naučných až beletristicky laděných deníkových zápisků s odborným textem, rozsáhlým poznámkovým aparátem, bibliografií, filmografií, tabulka toponym, čínských a tibetských výrazů, jakož i podrobným rejstříkem. Její součástí jsou i černobílé fotografie, které dosud nebyly nikdy publikovány. Doprovodná studie Kamily Hladíkové a Luboše Bělky osvětluje ideologické pozadí celého projektu, jenž byl součástí propagandistické strategie Pekingu zaměřené na legitimizaci čínské okupace Tibetu a jeho začlenění do nově vzniklé Čínské lidové republiky. Studie představuje sérii čínských „dokumentárních“ filmů o dobytí Tibetu, na niž navázal projekt dokumentující výstavbu silnice do Lhasy. Českoslovenští filmaři byli pozváni, aby přispěli svými uměleckými a technickými znalostmi k realizaci prvního čínského barevného dokumentárního filmu. Jejich cesta byla umožněna kulturní dohodou uzavřenou počátkem padesátých let mezi dvěma nově ustavenými socialistickými režimy – Čínou a Československem. Podstatná část této spolupráce probíhala mezi vojenskými kulturními soubory a filmovými studii. Jak dokládají dochované soukromé deníky, Vladimír Sís a Josef Vaniš od počátku nesouhlasili s některými postupy čínské strany, které byly v rozporu s jejich vlastní představou o tom, jak by měl být dokument o Tibetu realizován. Tyto neshody přetrvávaly po celou dobu natáčení, a nakonec vedly v průběhu postprodukce v Praze ke vzniku dvou odlišných verzí filmu. Doprovodná studie tyto dvě verze porovnává a analyzuje konkrétní scény, kolem nichž se spory mezi čínskou a československou stranou soustředily, jak je zachyceno v denících.
Anglicky
This unique two-volume edition of travel diaries of the first two Czechoslovak visitors to Tibet has been published to mark the birth centenary of the film director Vladimír Sís (1925—2001), who, together with the cinematographer Josef Vaniš (1927—2009), was the first Czechoslovak citizen to reach Lhasa. Both men provided multiple testimonies about their nearly year-long stay in Tibet in 1954—some during the stay itself, but mainly after their return home. These included a book in English and German, two books in Czech, and period reports in newspapers and magazines. However, the key insights into “how things really were” in China and Tibet in the 1950s are found in their private travel diaries. These contain a wealth of unknown and new information about Chinese and Tibetan society at the time, and many previously unpublished photographs. They collaborated with the Chinese People’s Liberation Army Film Studio during their stay to shoot a one-hour colour documentary titled The Road Leads to Tibet. The Chinese version, The Happy Road to Lhasa, was discovered in the Military History Institute in Prague in 2023. The two versions differ significantly, as the Czechoslovak and Chinese approaches to filmmaking were so divergent that two separate films had to be produced. The Chinese version remains unknown to the world outside China and, in fact, has not been screened in China since 1959. The travel diaries capture Tibet just a few years after the Chinese occupation, when the country, its people, and its culture still retained many aspects of the former society, then led by the eighteen-year-old Dalai Lama, whom the authors met and filmed. (They met him again thirty-six years later in 1990 during his first visit to Prague.) The publication combines popular-scientific and literary-style diary entries with scholarly texts, extensive annotations, bibliography, filmography, a table of personal names and toponyms, Chinese and Tibetan terms, and a detailed index. It also includes black-and-white photographs that have never been published before. The accompanying study by Kamila Hladíková and Luboš Bělka sheds light on the ideological background of the entire project, which was part of Beijing’s propaganda strategy aimed at legitimizing the Chinese occupation of Tibet and its incorporation into the newly established People’s Republic. The study presents a series of Chinese “documentary” films about the conquest of Tibet, followed by the project documenting the construction of the road to Lhasa. Czechoslovak filmmakers were invited to contribute their artistic and technical expertise to the creation of China’s first colour documentary film. Their journey was made possible by a cultural cooperation agreement signed in the early 1950s between the two newly formed socialist regimes—China and Czechoslovakia. Much of this cooperation occurred between the military cultural ensembles and film studios. As the preserved private diaries show, Vladimír Sís and Josef Vaniš disagreed from the outset with certain practices of the Chinese side, which conflicted with their own vision of how a documentary about Tibet should be done. These disagreements persisted throughout the filming and ultimately led, during post-production in Prague, to the creation of two distinct film versions. The accompanying study compares these two versions and analyses specific scenes around which disputes between the Chinese and Czechoslovak sides revolved, as documented in the diaries.
Návaznosti
| GA23-06406S, projekt VaV |
|