2025
Čeští dobrovolníci v srbské armádě jako básníci a spisovatelé : Příspěvek k 110. výročí začátku Velké války
ŠTĚPÁNEK, VáclavZákladní údaje
Originální název
Čeští dobrovolníci v srbské armádě jako básníci a spisovatelé : Příspěvek k 110. výročí začátku Velké války
Název anglicky
Czech Volunteers in the Serbian Army as Poets and Writers : A Contribution to the 110th Anniversary of the Beginning of the Great War
Autoři
Vydání
první. Brno, Současná srbská a česká slavistická bádání II, od s. 48-70, 23 s. 2025
Nakladatel
Masarykova univerzita
Další údaje
Jazyk
čeština
Typ výsledku
Stať ve sborníku (neindexovaná)
Obor
60101 History
Stát vydavatele
Česká republika
Utajení
není předmětem státního či obchodního tajemství
Forma vydání
tištěná verze "print"
Odkazy
Označené pro přenos do RIV
Ne
Organizační jednotka
Filozofická fakulta
ISBN
978-80-280-0683-9
Klíčová slova anglicky
The Great War; Czech legionaries in the Serbian army; Thessaloniki Front; legionary literature
Příznaky
Recenzováno
Změněno: 2. 2. 2026 13:16, Mgr. Pavel Pilch, Ph.D.
V originále
Příspěvek je věnován 110. výročí vypuknutí Velké války, která, jak známo, začala velmi neúspěšnými útoky c. k. armády na Srbsko. Literatura českých účastníků Velké války je velmi košatá, a to jak těch, kteří psali o své pouti v rámci c. k. armády, tak těch, kteří z nejrůznějších důvodů přešli na stranu trojdohody, která bojovala proti jejich „širší vlasti“, a vrátili se domů, na rozdíl od těch prvých, ověnčeni gloriolou hrdinů. Těch, kteří přispěli k rozbití staré monarchie a k vytvoření nového československého státu. O této literatuře bylo napsáno mnohé, a zdálo by se, že k tomu již není příliš co dodat. Něco však přece chybí: totiž představení děl těch českých autorů, kteří bojovali na Balkáně v srbské armádě. Ať již hned od prvních týdnů rakousko-uherské agrese, nebo teprve později, na Soluňské frontě. Přiznejme ovšem, že spisovatelů vrcholné legionářské literatury typu Kopty, Medka či Langra mezi nimi nebylo. Na druhé straně je však nutno předestřít, že v srbské armádě bojovalo jen něco více než 3 000 Čechů, a z nich byla ještě více než polovina těch, kteří sice tvořili součást srbské armády, nicméně dobrovolnické divize, budované z jihoslovanských a českých zajatců v Rusku. Z těchto Čechů nakonec stejně na počátku roku 1917 většina přešla do československých legií na Rusi. Už vůbec se pak čeští legionářští spisovatelé ze Srbska nemohou svým literárním dílem rovnat těm, kteří popisovali své zážitky z války na Balkánu z druhé strany, již před válkou hotovým spisovatelům, ať již to byl Egon Ervin Kisch, Stanislav Kostka Neumann, Karel Sellner či méně známý Jaroslav Křenek. Nutno také předeslat, že žádný „válečný román“ z pera těch, kteří prošli srbskými jednotkami, nevznikl. Autobiografickým románem bychom snad mohli nazvat dílo Jeronýma Holečka, syna slavného spisovatele, prošpikované čistou srbštinou, to ovšem popisuje až víceméně poválečné příhody bývalých „srbáků či arnautů“, jak se srbským legionářům někdy také říkalo. Přesto však lze vyzdvihnout některé vzpomínkové knihy, zejména pak brněnského autora Lva Švyhnose (1885–1954) či Středočecha Melichara Houžvice (1883–1929), kteří působili v srbské armádě od první dnů války. Díla obou mají místy pro tento typ literatury nebývalé umělecké kvality, a jejich popisy krajin svou mistrností předčí i velká jména legionářské literatury. Podobnou vlastností netrpí čistě popisný spisek prvního české legionáře vůbec, Františka Kryštofa (1891–1960), jenž však byl ve své době ceněným legionářským básníkem, pravda, někdy až přespříliš epickým. Jako skutečně velkého básníka soluňské fronty tak lze označit zejména Miloše Wurma (1892–1918). Bohužel, lze tak učinit na základě pouze několika dochovaných básní. Nadaný literát padl v posledních týdnech války a větší část jeho literární pozůstalosti byla nenávratně ztracena. Nebyl ostatně jedinou velkou ztrátou české literatury. Summa summarum, díla Čechů ze srbské armády jsou sice v rámci obsáhlé legionářské literatury spíše marginální, ale mají v ní své pevné místo.
Anglicky
The article is dedicated to the 110th anniversary of the outbreak of the Great War, which, as is well known, began with the very unsuccessful attacks of the Austro-Hungarian army on Serbia. The literature of Czech participants in the Great War is very colourful, both those who wrote about their pilgrimage within the Habsburg army and those who, for various reasons, switched to the side of the Triple Entente, who fought against their "wider homeland", and returned home with the glories of heroes. As those who contributed to the dismantling of the old monarchy and the creation of the new Czechoslovak state. Much has been written about this literature, and it would seem that there is not much more to add. However, something is missing: the introduction of the works of those Czech authors who fought in the Balkans as part of the Serbian army. Some from the very first weeks of the Austro-Hungarian aggression, some only later, on the Salonika front. It must be admitted, however, that writers of top legionary literature of the type of Kopta, Medek or Langer were not among them. On the other hand, it must be said that only a little more than 3,000 Czechs fought in the Serbian army. Of these, more than half were part of the Serbian army, but divisions built up from prisoners of war in Russia, and these eventually mostly went over to the Czechoslovak legions in Russia. In fact, Serbian legionary writers can hardly match in their literary output those who described their experiences of the war in the Balkans from the side of the Habsburg army, such as Egon Ervin Kisch, Stanislav Kostka Neumann, Karel Sellner or the lesser-known Jaroslav Křenek. It should also be pointed out that no "war novel" was written by those who passed through the Serbian troops. The closest thing to an autobiographical novel is the work of Jeroným Holeček, the son of a famous writer, peppered with pure Serbian. This book, however, describes only the more or less post-war adventures of former Serbian legionaries. Nevertheless, one can highlight some of the memoirs, especially those by the Brno author Lev Švyhnos (1885-1954) or Melichar Houžvic (1883-1929), a native of Central Bohemia, who served in the Serbian army from the first days of the war. Their books are sometimes of unprecedented literary quality. Their descriptions of landscapes surpass the great masters of legionary literature in their artistry. The same cannot be said of the book by the first Czech legionary ever, František Kryštof (1891-1960). It is only informative. Kryštof, however, was a valued legionary poet in his time. His poems, however, are often too descriptive and epic. Milos Wurm (1892-1918) can be identified as the only truly great poet of the Salonika front. Unfortunately, we can only say so on the basis of a few surviving poems. The gifted man of letters fell in the last weeks of the war and the greater part of his literary legacy was irretrievably lost. He was not the only great loss of Czech literature. Summarily, the works of the Czechs from the Serbian army are rather marginal in the vast legionary literature, but they have a firm place in it.
Návaznosti
| MUNI/A/1479/2023, interní kód MU |
|