Antonín Blažek (1874–1944) : Architekt nenápadné moderny

GALETA, Jan; Tomáš VALEŠ a Martin ŠOLC. Antonín Blažek (1874–1944) : Architekt nenápadné moderny. 1. vyd. Hodonín: Galerie výtvarného umění v Hodoníně, 2025, 238 s. ISBN 978-80-85015-90-4.

Základní údaje

Originální název

Antonín Blažek (1874–1944) : Architekt nenápadné moderny

Název anglicky

Antonín Blažek (1874–1944) : Architekt of Subtle Modernism

Autoři

GALETA, Jan; Tomáš VALEŠ a Martin ŠOLC

Vydání

1. vyd. Hodonín, 238 s. 2025

Nakladatel

Galerie výtvarného umění v Hodoníně

---

Další údaje

Jazyk

čeština

Typ výsledku

Odborná kniha

Obor

60401 Arts, Art history

Stát vydavatele

Česká republika

Utajení

není předmětem státního či obchodního tajemství

Forma vydání

tištěná verze "print"

Odkazy

Web vydavatele s informací o knize

Označené pro přenos do RIV

Ano

Organizační jednotka

Filozofická fakulta

ISBN

978-80-85015-90-4

Klíčová slova česky

Antonín Blažek; dějiny architektury; Hodonín; Brno; secese; moderní klasicismus; rondokubismus; Friedrich Ohmann; individuální moderna

Klíčová slova anglicky

Antonín Blažek; Hodonín; Brno; history of architecture; indivial modernism; rondocubism; Art Noveau; modern classicism; Friedrich Ohmann

Štítky

rivok

---

Anotace

V originále

Poněkud zapomenutý tvůrce, který většinu své tvorby realizoval na periferii může být z pohledu „velkých“ dějin obtížně zařaditelný. Avšak již jen vzděláním patřil Antonín Blažek ke generaci moderních tvůrců. V Praze studoval u Friedricha Ohmanna na UMPRUM (1894–1899). Na akademii sice Blažek navštěvoval třídu středověké architektury Viktora Luntze, ale minimálně stejně jej zajímalo, co se dělo ve vedlejší třídě Otto Wagnera. Ostatně i svou první realizovanou stavbu, komplex nájemních domů na Solniční v centru Brna s hotelem Slavia (1903), pojal v duchu vídeňské secese. Ačkoliv se Blažek po škole ze všech sil snažil ve Vídni uplatnit, ve velké konkurenci neuspěl a roku 1905 odešel do Králova Pole u Brna. Jeho předválečné dílo jej jednoznačně ukazuje jako moderního architekta, žijícího soudobými vídeňskými trendy, ale zběhlého zároveň v německé architektuře – ilustruje to třeba Jubilejní škola v Komíně (1908–1909), Sokolovna v Boskovicích (1911–1912) nebo konvent dominikánek v Přerově (1916–1918). A nic na tom nemění ani fakt, že navrhl také dva historizující kostely – v Bílovicích nad Svitavou (1906–1908) a Brně-Komíně (1911–1913). Někdy využíval dobově oblíbené motivy z Britských ostrovů, což je dobře vidět na Domu umělců v Hodoníně (1911–1913). U této enigmatické stavby své kariéry Blažek také poprvé doopravdy uplatnil i místní slovácké lidové prvky – především žudro, které aplikoval jako vstupní portály. Před první světovou válkou si navíc Antonín Blažek vyvinul svůj osobitý slovník ozdobných prvků, jehož vyvrcholením se stala škola v Králově Poli (1912–1914). Vedle Dušana Jurkoviče či Emila Králíka se tak Blažek v té době etabloval jako jeden z nejvýraznějších českojazyčných moderních architektů na Moravě. Utužil také svou pozici ve Sdružení výtvarných umělců moravských, které pro něj představovalo nezanedbatelného zprostředkovatele zakázek I po celá 20. léta Antonín Blažek užíval svůj osobitý předválečný styl, byť v poněkud odlehčenější podobě. Příkladem je budova pošty a soudu v Hodoníně (1925–1928). Tak jako před válkou však zůstal pluralistou. Používal například motivy dobově oblíbeného „stylu republiky“ rondokubismu, avšak modifikoval podle svého vkusu. Takto navrhl velké množství státních bytových domů především Brně, Hodoníně a Olomouci. Po roce 1925 vzal za svůj tehdy široce akceptovaný moderní klasicismus, který využil především pro veřejné stavby – neúspěšný soutěžní projekt na Sokolovnu v Brně (1926), Nemocenskou pokladnu v Hodoníně (1926–1927) a obecnou školu tamtéž (1927–1931). Posledně jmenovaná budova je přitom bezesporu opomíjeným vyvrcholením jeho meziválečné tvorby. V Brně se mu však ve sféře veřejné architektury v konkurenci mladších avantgardních architektů v různých soutěžích již nepovedlo prosadit. Jeho nejprestižnější stavbou v hlavním městě Moravy se stala nadstavba Moravského zemského muzea pro účely Zemské obrazárny (1927–1929) a spoluúčast na projektu kasáren v Židenicích (1925–1926).

Anglicky

Antonín Blažek, a somewhat forgotten figure who carried out much of his work on the periphery, remains difficult to situate within the ‘grand’ narrative of history. Yet his education alone places him firmly among the generation of modern architects. In Prague, he studied under Friedrich Ohmann at the Academy of Arts, Architecture and Design in Prague (UMPRUM) between 1894 and 1899. At the Academy, Blažek attended the special school for medieval architecture led by Viktor Luntz, though he was equally interested in developments in Otto Wagner’s school of architecture. Accordingly, he conceived his first realised building, a complex of rental houses on Solniční Street in the centre of Brno, including the Hotel Slavia (1903), in the spirit of Viennese Secession. Although Blažek took great pains to establish himself in Vienna after graduating from the Academy, the intense competition proved insurmountable, and in 1905, he departed for Královo Pole (then a town near Brno, now a district of the city). His pre-war work unequivocally reveals him as a modern architect, attuned to contemporary Viennese trends and also well versed in German architecture. This is exemplified by the Jubilee School in Komín (1908–1909), the Sokol gym building in Boskovice (1911–1912), and the Dominican convent in Přerov (1916–1918). The fact that he also designed two historicising churches – one in Bílovice nad Svitavou (1906–1908) and the other in Brno-Komín (1911–1913) – does not alter this overall assessment. At times, he drew upon motifs popular in the British Isles, as is clearly evident in the House of Artists in Hodonín (1911–1913). In this enigmatic building, one of Blažek’s career highlights, the architect applied local Moravian-Slovak folk elements for the first time – above all, the žudro, a vaulted porch traditionally used at the entrances of houses in the region's vernacular architecture – which he employed as entrance portals. Before the First World War, Blažek developed his own distinctive vocabulary of ornamental forms, culminating in the school in Královo Pole (1912–1914). Alongside Dušan Jurkovič and Emil Králík, he established himself as one of the most prominent Czech-speaking modern architects in Moravia at that time. He also consolidated his position within the Association of Moravian Fine Artists, which acted as a significant conduit for commissions. Throughout the 1920s, Antonín Blažek continued to employ his distinctive pre-war style, albeit in a somewhat lighter form. A case in point is the post office and court building in Hodonín (1925–1928). Yet, as before the war, he remained a pluralist. For instance, he employed motifs of the popular Rondocubism, “the style of the Republic”, though he modified them according to his own taste. In this manner, he designed a large number of state housing blocks, particularly in Brno, Hodonín, and Olomouc. After 1925, he embraced the then widely accepted modern classicism, using it primarily for public buildings, for example, the unsuccessful competition design for the Sokol gym building in Brno (1926), the Sickness Fund building (1926–1927) and the elementary school in Hodonín (1927–1931), which undoubtedly represents the overlooked culmination of his interwar oeuvre. In Brno, however, he was unable to succeed in the sphere of public architecture, as younger avant-garde architects increasingly dominated competitions. His most prestigious building in the Moravian capital thus became the extension of the Moravian Museum (Moravské zemské muzeum), designed to house the Picture Gallery (1927–1929), as well as his participation in the project for the barracks in Židenice (1925–1926).