‘Lures’ of Stanislavsky, ‘Deconservation’ of Moreno, and ‘Dialogical Acting’ of Vyskočil as ways of Awakening the Creative State

MUSILOVÁ, Martina. ‘Lures’ of Stanislavsky, ‘Deconservation’ of Moreno, and ‘Dialogical Acting’ of Vyskočil as ways of Awakening the Creative State. In The S Word : Stanislavsky’s Many Faces – Then and Now; An International Symposium 6-9 November 2025; University of Malta. 2025.

Základní údaje

Originální název

‘Lures’ of Stanislavsky, ‘Deconservation’ of Moreno, and ‘Dialogical Acting’ of Vyskočil as ways of Awakening the Creative State

Název česky

„Vábničky“ Stanislavského, „dekonzervace“ Morena a „dialogické jednání“ Vyskočila jako způsoby probuzení tvůrčího stavu

Autoři

MUSILOVÁ, Martina

Vydání

The S Word : Stanislavsky’s Many Faces – Then and Now; An International Symposium 6-9 November 2025; University of Malta, 2025

---

Další údaje

Jazyk

angličtina

Typ výsledku

Prezentace na konferencích

Obor

60403 Performing arts studies

Stát vydavatele

Malta

Utajení

není předmětem státního či obchodního tajemství

Odkazy

URL

Označené pro přenos do RIV

Ne

Organizační jednotka

Filozofická fakulta

Klíčová slova česky

Stanislavskij; Moreno; Vyskočiol; herectví; tvořivost

Klíčová slova anglicky

Stanislavsky; Moreno; Vyskočil; acting; creativity

Příznaky

Mezinárodní význam

---

Anotace

V originále

One of the fundamental questions of acting is how to keep performance alive when repeated. Acting teachers seek ways to awaken or re-initiate this aliveness, to awaken the creative state in the actor. In this paper, I will compare three approaches that differ not only in aesthetics but also in contemporary context and the concept of acting. In his System, Konstantin Stanislavsky juxtaposes theatrical and human clichés vs. experiencing and truthfulness. He offers the actor ‘decoys, magic “ifs”, Given Circumstances, the Supertask, everything that guides the creative process and produces the creative state’. While working at the Stegreiftheater (the Theatre of Spontaneity) in Vienna in the early 20th century, Jacob Levy Moreno discovered the opposition of spontaneity vs. cultural conserves. In his later practice in the USA, where he developed psychodrama, he began to use new ways to rediscover spontaneity and spontaneous expression, primarily warming up and deconservation. Inspired by Stanislavsky and Moreno, Ivan Vyskočil developed the psychosomatic discipline of Dialogical Acting with the Inner Partner in the 1970s. In his conception of acting, Vyskočil juxtaposed life and cultural stereotypes, self-alienation vs. spontaneity, and authentically experienced dramatic play. The question remains how different approaches to acting pedagogy can guide an actor in his work without being used as applications of diverse techniques and methods. I believe that Vyskočil’s approach, conceived under the conditions of a totalitarian regime during the so-called Brezhnev stagnation, allows the actor to take responsibility for his creativity, in other words, to be creative about his creativity.

Česky

Jednou ze základních otázek herectví je, jak udržet živost představení při opakovaném hraní. Učitelé herectví hledají způsoby, jak tuto živost probudit nebo znovu nastartovat, jak probudit tvůrčí stav v herci. V tomto příspěvku porovnávám tři přístupy, které se liší nejen z hlediska estetiky, ale také z hlediska soudobého kontextu a pojetí herectví. Konstantin Stanislavskij ve svém Systému staví vedle sebe divadelní a lidská klišé na jedné straně a prožívání a pravdivost na straně druhé. Nabízí herci „vábničky“, magická „kdyby“, dané okolnosti a „nadúkol“, které vedou hercův tvůrčí proces a mohou v něm vyvolat "tvůrčí stav". Při práci ve Stegreiftheater (Divadlo spontánnosti) ve Vídni na počátku 20. století objevil Jacob Levy Moreno protiklad spontánnosti a kulturních konzerv. Ve své pozdější praxi v USA, kde vyvinul psychodrama, začal používat nové způsoby, jak znovuobjevit spontánnost a spontánní projev, především warm-up a dekonzervaci. Inspirován Stanislavským a Morenem vyvinul Ivan Vyskočil v 70. letech psychosomatickou disciplínu Dialogického jednání s vnitřním partnerem. Ve své koncepci herectví Vyskočil proti sobě postavil životní a kulturní stereotypy, sebeodcizení versus spontánnost a autenticky zakoušenou dramatickou hru. Otázkou zůstává, jak mohou různé přístupy k herecké pedagogice vést herce v jeho práci, aniž by byly používány jako aplikace různých technik a metod. Domnívám se, že Vyskočilův přístup, koncipovaný v podmínkách totalitního režimu během takzvané normalizace (brežněvovské stagnace), umožňuje herci převzít odpovědnost za svou kreativitu, jinými slovy být kreativní ve své kreativitě.

---

Návaznosti

MUNI/A/1713/2024, interní kód MU

Název: Aktuální výzvy divadelních studií II. Investor: Masarykova univerzita, Aktuální výzvy divadelních studií II.