2026
Určení (ne)platnosti právního jednání v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu
ŠROMOVÁ, LenkaZákladní údaje
Originální název
Určení (ne)platnosti právního jednání v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu
Název anglicky
Declaration of the (In)validity of a Legal Act in the Case Law of the Supreme Court of the Czech Republic
Autoři
ŠROMOVÁ, Lenka ORCID
Vydání
Právní rozhledy, C.H. Beck, 2026, 1210-6410
Další údaje
Jazyk
čeština
Typ výsledku
Článek v odborném periodiku
Obor
50501 Law
Stát vydavatele
Česká republika
Utajení
není předmětem státního či obchodního tajemství
Odkazy
Označené pro přenos do RIV
Ano
Organizační jednotka
Právnická fakulta
Klíčová slova česky
určovací žaloba; neplatnost právního jednání; předmět určení
Klíčová slova anglicky
declaratory action; invalidity of a legal act; subject matter of declaration
Příznaky
Recenzováno
Změněno: 29. 6. 2026 09:52, Mgr. Petra Georgala
V originále
Úspěšné uplatnění určovací žaloby podmiňuje zákon požadavkem naléhavého právního zájmu žalobce na určení. Vedle toho také vymezuje k určení způsobilý předmět. Podle platné právní úpravy lze prostřednictvím určovací žaloby požadovat deklaraci pouze práva nebo právního poměru. S pojmy práva a právního poměru jsou přirozeně spojeny interpretační obtíže, přičemž doktrína se k problému rozsahu a obsahu obou pojmů staví v kontextu určovací žaloby spíše restriktivně, a mimo jiné nemá být proto možné úspěšně požadovat např. určení předběžných otázek nebo otázky platnosti právního jednání. Při bližším pohledu na rozhodovací praxi se však v literatuře zastávaný postoj ukazuje jako problematický. Text se proto věnuje otázce, jak rozhodovací praxe přistupuje k určení (ne)platnosti právního jednání, a zamýšlí se v té návaznosti nad ustáleným chápáním předmětu určení. Na základě kritické analýzy judikatury týkající se určení (ne)platnosti právního jednání konfrontuje v teorii tradičně zastávaný postoj k předmětu určení, poukazuje na jeho neudržitelnost a v té souvislosti formuluje hypotézu jako východisko pro další teoretické zkoumání koncepce předmětu určení.
Anglicky
The law makes the success of a declaratory action contingent upon the claimant demonstrating a legitimate legal interest in the requested declaration. In addition, the law defines what constitutes an admissible subject matter of the declaration. Under the current legal framework, a declaratory action may seek only a declaration of a right or a legal relationship. The concepts of a right and a legal relationship inherently give rise to interpretative difficulties. In the context of declaratory actions, legal doctrine tends to adopt a rather restrictive approach to the scope and content of these concepts. As a result, it is generally considered impermissible to seek, for example, a declaration concerning preliminary issues or the validity of a legal act. However, a closer examination of case law reveals that the position traditionally advocated in the literature is problematic. This text therefore examines how judicial practice approaches declarations of (in)validity of legal acts and, in that context, reflects on the established understanding of the subject matter of declaratory relief. On the basis of a critical analysis of case law concerning the declaration of (in)validity of legal acts, it confronts the traditionally held theoretical position on the subject matter of declaratory actions, highlights its unsustainability, and formulates a hypothesis as a starting point for further theoretical inquiry into the concept of the subject matter of declaratory relief.
Návaznosti
| MUNI/A/1880/2025, interní kód MU |
|