La relazione tra apparenza e realta nelle questioni etiche secondo Aristotele

OSOLSOBĚ, Petr. La relazione tra apparenza e realta nelle questioni etiche secondo Aristotele. In Antonio Da Re, Gabriele De Anna: Virtu, Natura e Normativita. Padova: Il Poligrafo, 2004, s. 39-49. ISBN 88-7115-432-0.

Základní údaje

• Originální název: La relazione tra apparenza e realta nelle questioni etiche secondo Aristotele
• Název česky: Zdání a skutečnost v otázkách etické povahy (teorie přání)
• Název anglicky: Appearence and Reality in The Ethical Matters According To Aristotle
• Autoři: OSOLSOBĚ, Petr (203 Česká republika, garant).
• Vydání: Padova, Antonio Da Re, Gabriele De Anna: Virtu, Natura e Normativita, od s. 39-49, 11 s. 2004.
• Nakladatel: Il Poligrafo

Další údaje

• Originální jazyk: italština
• Typ výsledku: Stať ve sborníku
• Obor: 60300 6.3 Philosophy, Ethics and Religion
• Stát vydavatele: Itálie
• Utajení: není předmětem státního či obchodního tajemství
• Kód RIV: RIV/00216224:14210/04:00019770
• Organizační jednotka: Filozofická fakulta
• ISBN: 88-7115-432-0
• Klíčová slova anglicky: Aristotle; ethics; universals; epistemology
• Štítky: Aristotle, epistemology, ethics, Universals

Anotace

Consideriamo la relazione tra apparenza e realta nelle questioni etiche. La trattazione aristotelica del rapporto tra la dialettica, la scienza e la realta puo essere spiegata nei termini di una dottrina metafisica piu fondamentale riguardante il rapporto tra le facolta umane e i loro oggetti. Se vogliamo lasciare aperta la possibilita di distinguere tra un uso esperto e uno inesperto delle facolta, possiamo dire che gli oggetti delle facolta dell esperto sono quelle cose che costituiscono veramente cio che gli oggetti delle facolta dell altro (il non esperto) sembrano essere. Ora, Aristotele propone che, "in questui casi, si deve ritenere che cio che appare all'uomo buono e veramente cos e" (EN, K5, 1176a15-16). Questo esprime in modo perentorio la convinzione di Aristotele che la realta (einai) e lapparenza (phainestain) non si escludono tra di loro.

Anotace česky

V Aristotelově filozofi označuje "dialektika" oblast metodologických úvah o možnosti a pravděpodobnosti lidského poznání na základně adekvace mezi poznávacími mohutnostmi a jejich předmětem. Podle Aristotelovy teorie přání (Etika Nik. III) je možno v předmětu rozeznávat nepodmíněný, prostý předmět přání, vedle předmětu nevlastního, podmíněného, platného pouze z určitého hlediska. Ćlánek je kritickým koreferátem článku prof. T. Scaltsase na konferenci NATURE AND VIRTUE pořádaném universitou padovskou.

Anotace anglicky

Aristotle's account of the relation between dialectic, science and reality may be explained in terms of a more basic metaphysical doctrine of the relation between human faculties and their objects. If we are to allow scope for the distinction between the expert and non-expert use of faculties, this can be achieved by saying that the objects of the experts faculty are those things which really are what the objects of the others the non-experts faculties seem to be. See Aristotle, Nic. Eth. K5, 1176a15-16. This expresses forcefully Aristotle's belief that reality (einai) and appearance (phainesthai) do not exclude each other.

Návaznosti

• GA408/94/1815, projekt VaV: Název: Estetika sv. Augustina a prameny k ní

Investor: Grantová agentura ČR, Estetika sv. Augustina a prameny k ní