2004
Výběr radikálu pro kinetické stanovení antiradikálové aktivity
CHVÁTALOVÁ, Kateřina a Jiří SLANINAZákladní údaje
Originální název
Výběr radikálu pro kinetické stanovení antiradikálové aktivity
Název anglicky
The Selection of Available Radical for Kinetic Determination of Antiradical Activity
Autoři
CHVÁTALOVÁ, Kateřina a Jiří SLANINA
Vydání
1. vydání. Brno, MediFórum, Sborník abstakt, s. 12-12, 2004
Nakladatel
Kongresové centrum Brno, a.s.
Další údaje
Jazyk
čeština
Typ výsledku
Stať ve sborníku
Obor
10600 1.6 Biological sciences
Stát vydavatele
Česká republika
Utajení
není předmětem státního či obchodního tajemství
Kód RIV
RIV/00216224:14110/04:00011722
Organizační jednotka
Lékařská fakulta
ISBN
80-86607-13-5
Klíčová slova anglicky
ABTS; DMPD; DPPH; antiradical activity; polyphenolic compouns; polyphenols
Štítky
Změněno: 9. 9. 2007 11:30, doc. Ing. Michal Brandejs, CSc.
V originále
Porušení rovnováhy mezi tvorbou a zánikem volných radikálů vede v organismu k oxidačnímu stresu, který se podílí na vzniku řady závažných onemocněních včetně kardiovaskulárních a nádorových onemocnění. Při ochraně organizmu před nadměrnou tvorbou volných radikálů hrají významnou roli nízkomolekulární antioxidanty a to především v extracelulárním prostředí, kde je aktivita antioxidačních enzymů nízká. K posouzení antiradikálové aktivity antioxidantů nebo jejich směsí v biologických vzorcích se často používají metody založené na zhášení stabilních barevných organických radikálů. Antiradikálový účinek se doposud převážně vyjadřuje jako celková antioxidační kapacita nebo v hodnotách EC50. Oba tyto způsoby hodnocení však mají vážné nedostatky, protože neodráží s jakou rychlostí zháší antioxidant radikály. Cílem práce bylo vypracování kinetické metody stanovení antiradikálové aktivity na základě určení rychlostních konstant reakce antioxidantů s radikály a posouzení výhod použití jednotlivých radikálů. Stanovení antiradikálové aktivity se provádělo na spektrofotometru Shimadzu UV-1601. K měření jsme použili tyto radikály: 2,2-difenyl-1-pikrylhydrazyl (DPPH) a radikály generované oxidací 2,2-azino-bis(3-ethybenzthiazoline-6-sulfonové kyseliny) (ABTS) a N,N-dimethyl-para-fenylendiaminu (DMPD). Měření s radikálem DPPH probíhalo v methanolu, měření s radikály ABTS a DMPD v 5 mM fosfátovém pufru pH 7,4. Abychom mohli určit rychlostní konstanty reakce a řád reakce, počáteční podmínky jsme volili tak, že koncentrace jednoho ze substrátů (bud radikálu nebo antioxidantu) byla mnohem vyšší než koncentrace druhého substrátu. V každé sérii pokusů jsme počáteční koncentraci jednoho substrátu zvolili konstantní, zatímco koncentrace druhého substrátu byla proměnná. Kinetické měření antiradikálové aktivity jsme začali s radikálem DPPH v methanolu. Zjistili jsme, že stanovení při nadbytku DPPH umožňovalo, narozdíl od stanovení při nadbytku antioxidantu, určení rychlostní konstanty reakce. Místo očekávaného druhého řádu se reakce vždy překvapivě řídila kinetikou prvního řádu. Rychlost zhášení radikálu DPPH tedy závisela jen na koncentraci jednoho za substrátů, u většiny antioxidantů pouze na koncentraci antioxidantu, pro menší část antioxidantů (převážně estery kyseliny kávové a cystein) pouze na koncentraci DPPH. Celkem jsme stanovili rychlostní konstanty 25 antioxidantů, převážně fenolických kyselin. Nejrychleji reagovala s DPPH kyselina askorbová, která zhášela radikál DPPH přibližně milionkrát rychleji než nejpomaleji reagující kyselina parahydroxybenzoová. Nevýhodou použití DPPH ke stanovení antiradikálové aktivity je jeho nerozpustnost ve vodě. Proto jsme se dále zaměřili na radikály rozpustné ve vodě. Zhášení radikálu ABTS a DMPD za nadbytku koncentrace radikálu nad antioxidantem se rovněž řídilo kinetikou 1. řádu. Zjistili jsme, že zhášení radikálu ABTS ve fosfátovém pufru 7,4 probíhalo přibližně 5000krát rychleji než zhášení radikálu DPPH v methanolu. Kvůli příliš rychlé reakci ABTS jsme byli schopni určit rychlostní konstanty jen u 11 nejpomaleji reagujících antioxidantů. Nejvhodnějším radikálem ke stanovení antiradikálové aktivity byl dosud málo užívaný radikál DMPD. Rychlost reakce DMPD s antioxidanty umožňovala výpočet rychlostních konstant i ve vodném prostředí. Určitou nevýhodou je pouze nutnost generovat tento radikál v roztoku.
Anglicky
This method reflects the potential of antioxidants quench the reactive radicals and enables the detection of important difference in antiradical activities even very structurally closed compounds.
Návaznosti
| GA303/00/D062, projekt VaV |
|