Charakter logické analýzy přirozeného jazyka

RACLAVSKÝ, Jiří. Charakter logické analýzy přirozeného jazyka. Filosofický časopis. Filosofický ústav AV ČR, 2005, roč. 53, č. 6, s. 927-937. ISSN 0015-1831.

Základní údaje

• Originální název: Charakter logické analýzy přirozeného jazyka
• Název česky: Charakter logické analýzy přirozeného jazyka
• Název anglicky: The character of natural language logical analysis
• Autoři: RACLAVSKÝ, Jiří (203 Česká republika, garant).
• Vydání: Filosofický časopis, Filosofický ústav AV ČR, 2005, 0015-1831.

Další údaje

• Originální jazyk: čeština
• Typ výsledku: Článek v odborném periodiku
• Obor: 60300 6.3 Philosophy, Ethics and Religion
• Stát vydavatele: Česká republika
• Utajení: není předmětem státního či obchodního tajemství
• Impakt faktor: Impact factor: 0.011 v roce 2001
• Kód RIV: RIV/00216224:14210/05:00012631
• Organizační jednotka: Filozofická fakulta
• UT WoS: 000235422200016
• Klíčová slova anglicky: logical analysis of natural language; analyticity; transparent intensional logic
• Štítky: analyticity, transparent intensional logic
• Příznaky: Recenzováno

Anotace

Cílem této stati je vysvětlit, proč je logická analýza přirozeného jazyka analytickou disciplínou. Synchronicky daný jazyk smí být pojímán jako kód, tj. zobrazení z výrazů do významů (obojí je logicky modelováno). Takovéto funkce jsou již kombinatoricky dány, předložit analýzu, významu, výrazu v určitém kódu je tudíž apriorní záležitostí. Diachronicky daný jazyk je pak pojímán jako zobrazení z možných světů a časových okamžiků do kódů. Zjistit, který kód je aktuálně užíván, úkol lingvistiky, je tak záležitostí aposteriorní.

Anotace anglicky

The aim of this article is to explain why the logical analysis of natural language is an analytic discipline. A synchronically given language can be conceived as a code, i.e. mapping from expressions to meanings (both modeled logical way). Such functions are already combinatorically given, to put forward meaning of some expression in the respective code is thus an a priori matter. A diachronically given language is then conceived as a mapping from possible worlds and time-moments to codes. To find which code is actually in use, i.e. the aim of linguistic, is thus an a posteriori matter.