D 2007

Dynamika tvorby zeaxantinu v závislosti na stupni dehydratace stélky lišejníku Lasallia pustulata

LANG, Jaroslav; Hana CEMPÍRKOVÁ; Miloš BARTÁK; Kristýna VEČEŘOVÁ; Jana ŠTEPIGOVÁ et al.

Základní údaje

Originální název

Dynamika tvorby zeaxantinu v závislosti na stupni dehydratace stélky lišejníku Lasallia pustulata

Autoři

LANG, Jaroslav; Hana CEMPÍRKOVÁ ORCID; Miloš BARTÁK; Kristýna VEČEŘOVÁ a Jana ŠTEPIGOVÁ

Vydání

bulletin České společnosti experimentální biologie rostlin a Fyziologické sekce slovenské botanické společnosti, 2007

Další údaje

Typ výsledku

Stať ve sborníku

Utajení

není předmětem státního či obchodního tajemství

Označené pro přenos do RIV

Ne

Organizační jednotka

Přírodovědecká fakulta
Změněno: 13. 7. 2007 10:47, Ing. Jaroslav Lang, Ph.D.

Anotace

V originále

Xantofylový cyklus je považován za jeden z ochranných mechanismů působících proti negativním účinkům nadměrné ozářenosti ve fotosyntetickém aparátu. Při nadměrné ozářenosti dochází ke konverzi violaxantinu přes anteraxantin na zeaxantin. Ten může deaktivovat singletový a tripletový stav molekul chlorofylu. Zeaxantin se rovněž zapojuje do deaktivace reaktivních forem kyslíku (ROS) a tepelné disipace absorbované radiační energie. U lišejníků dochází ke konverzi violaxantinu na zeaxantin rovněž při vysychání stélky (1), které je doprovázeno rychlými fyziologickými změnami (řádově desítky minut). Podobně jako při radiačním stresu dochází při vysychání stélky k tvorbě ROS (2) a aktivací ochranných mechanismů (3). Studie z poslední doby (např. 4) prokázaly u lišejníků tvorbu superoxidu (O2-) vlivem krátkodobého vyschnutí stélek. Cílem naší studie bylo kvantifikovat tvorbu zeaxantinu u modelového druhu foliózního lišejníku v závislosti na přesně stanoveném stupni vyschnutí stélky pomocí vodního potenciálu. Stélky foliózního lišejníku Lasallia pustulata byly pravidelně vlhčeny a vystaveny mírnému světlu po dobu 20 hod. Plně hydratované stélky lišejníků poté přirozeně vysychaly při 20 stupncích C a 30% vzdušné vlhkosti. Stupeň vyschnutí stélky byl měřen jako vodní potenciál (WP) pomocí Dewpoint PotentiaMeter WP4-T (Decagon, USA) až do stavu úplného vyschnutí stélky (WP = min). Během vysychání byly v pravidelných intervalech odebírány vzorky stélek a uloženy do tekutého dusíku. Vzorky byly mrazově vysušeny a rozemlety na jemný prášek. Poté byly ze vzorků 100% acetonem extrahovány pigmenty (Chla, Chlb, Chltotal, violaxantin, anteraxantin, zeaxantin) a analyzovány na HPLC (Waters, USA). Stupeň konverze pigmentů xantofylového cyklu byl vyjádřen pomocí deepoxidačního stavu (DEPS) a korelován se zjištěným WP. Během vysychání stélek v intervalu hodnot vodního potenciálu WP 0 až -10 MPa hodnoty DEPS exponenciálně rostly. Při dalším vysychání v intervalu WP -10 až -30 MPa byl růst DEPS velmi pomalý. Maximální hodnota DEPS byla zaznamenána těsně před úplným vyschnutím stélky (WP = -30 MPa) a je srovnatelná s údaji uváděnými v literatuře pro foliózní epifytický lišejník Parmelia quercina (1). Těsně před úplným vyschnutím stélky (WP -30 MPa) byly silně inhibovány fotochemické procesy fotosyntézy (kvantový výtěžek fotochemických procesů ve fotosystému II), podobně jako v našich dřívějších studiích (5). Poděkování Práce vznikla za podpory poskytnuté GAČR v rámci projektu 522/06/0979 (1) Physiologia Plantarum, 101: 93-102 (1997) (2) Applied and Environmental Microbiology, 71: 2121–2129, (2005) (3) Physiol. Plant. 105:257–265. (1999) (4) New Phytologist, 152: 333-341 (2001) (5) Lichenologist, 37: 433-443 (2005)