2007
Možnosti uzávěru oroantrálních a oronazálních komunikací
BULIK, Oliver a Milan MACHÁLKAZákladní údaje
Originální název
Možnosti uzávěru oroantrálních a oronazálních komunikací
Název anglicky
Oroantral and Oronasal Communication Closure Possibilities
Autoři
BULIK, Oliver (203 Česká republika, garant) a Milan MACHÁLKA (203 Česká republika)
Vydání
Otorinolaryngologie a foniatrie, Praha, Česká lékařská společnost J. Ev. Purkyně, 2007, 1210-7867
Další údaje
Jazyk
čeština
Typ výsledku
Článek v odborném periodiku
Obor
30200 3.2 Clinical medicine
Stát vydavatele
Česká republika
Utajení
není předmětem státního či obchodního tajemství
Kód RIV
RIV/00216224:14110/07:00032827
Organizační jednotka
Lékařská fakulta
Klíčová slova česky
oronasální a oroantrální komunikace; typ laloků; tvářový tukový lalok
Klíčová slova anglicky
oroantral and oronasal communication; flap types; buccal fat pad
Změněno: 2. 4. 2010 11:17, Ing. Alena Franková
V originále
Rozsáhlé propojení ústní dutiny s čelistní nebo nosní dutinou vzniká po resekcích v oblasti alveolu a patra při chirurgické léčbě nádorů. Oroantrální komunikace menšího rozsahu vznikají nejčastěji po extrakcích zubů v laterálním úseku maxily. Toto propojení způsobuje pacientům potíže při příjmu potravy a při artikulaci. Oroantrální a oronazální komunikace malého rozsahu je možno uzavřít přímou suturou nebo pomocí rotačních slizničních laloků z okolí komunikace. Při větším defektu je rekonstrukce náročnější a k uzávěru je možno použít tukový lalok, jazykový lalok a temporální sval. Nejsložitější je uzávěr větších defektů pomocí volných laloků s cévní stopkou, u kterých můžeme zároveň rekonstruovat i kostní defekt. Výběr metody je závislý na velikosti defektu a zkušenostech chirurga. Použití tvářového tukového laloku je spolehlivá a technicky nenáročná metoda, kterou se dají uzavírat poměrně rozsáhlé komunikace. Práce srovnává a popisuje jednotlivé techniky uzávěru oroantrálních a oronazálních komunikací.
Anglicky
Extensive interconnection of oral cavity with either paranasal sinus or nasal cavity arises after resections in the alveolar and palatal region during surgical treatment of tumor. Oroantral communications of minor extent most frequently arise after tooth extractions in the lateral part of maxilla. This interconnection induces difficulties in ingestion and articulation to the patients. Oroantral and oronasal communications of minor extent can be closed by either direct suture or by means of rotated mucosal flaps from the communication surrounding. The reconstruction is more difficult in larger defects, which can be closed with buccal fat pad, lingual flap and temporal muscle. Closure of very extensive defects is most difficult. These defects can be closed by free flaps with vascular pedicle, and also the bone defect can be reconstructed at the same time. The choice of the particular method depends both on defect extent and experience of the surgeon. Application of buccal fat pad represents a reliable and technically undemanding method, using of which rather extensive communication can be closed. In this paper particular techniques of oroantral and oronasal communications are described and compared.
Návaznosti
| 1M0528, projekt VaV |
|