Možnosti uzávěru oroantrálních a oronazálních komunikací

BULIK, Oliver a Milan MACHÁLKA. Možnosti uzávěru oroantrálních a oronazálních komunikací. Otorinolaryngologie a foniatrie. Praha: Česká lékařská společnost J. Ev. Purkyně, 2007, roč. 56, č. 2, s. 93-98. ISSN 1210-7867.

Základní údaje

• Originální název: Možnosti uzávěru oroantrálních a oronazálních komunikací
• Název anglicky: Oroantral and Oronasal Communication Closure Possibilities
• Autoři: BULIK, Oliver (203 Česká republika, garant) a Milan MACHÁLKA (203 Česká republika).
• Vydání: Otorinolaryngologie a foniatrie, Praha, Česká lékařská společnost J. Ev. Purkyně, 2007, 1210-7867.

Další údaje

• Originální jazyk: čeština
• Typ výsledku: Článek v odborném periodiku
• Obor: 30200 3.2 Clinical medicine
• Stát vydavatele: Česká republika
• Utajení: není předmětem státního či obchodního tajemství
• Kód RIV: RIV/00216224:14110/07:00032827
• Organizační jednotka: Lékařská fakulta
• Klíčová slova česky: oronasální a oroantrální komunikace; typ laloků; tvářový tukový lalok
• Klíčová slova anglicky: oroantral and oronasal communication; flap types; buccal fat pad

Anotace

Rozsáhlé propojení ústní dutiny s čelistní nebo nosní dutinou vzniká po resekcích v oblasti alveolu a patra při chirurgické léčbě nádorů. Oroantrální komunikace menšího rozsahu vznikají nejčastěji po extrakcích zubů v laterálním úseku maxily. Toto propojení způsobuje pacientům potíže při příjmu potravy a při artikulaci. Oroantrální a oronazální komunikace malého rozsahu je možno uzavřít přímou suturou nebo pomocí rotačních slizničních laloků z okolí komunikace. Při větším defektu je rekonstrukce náročnější a k uzávěru je možno použít tukový lalok, jazykový lalok a temporální sval. Nejsložitější je uzávěr větších defektů pomocí volných laloků s cévní stopkou, u kterých můžeme zároveň rekonstruovat i kostní defekt. Výběr metody je závislý na velikosti defektu a zkušenostech chirurga. Použití tvářového tukového laloku je spolehlivá a technicky nenáročná metoda, kterou se dají uzavírat poměrně rozsáhlé komunikace. Práce srovnává a popisuje jednotlivé techniky uzávěru oroantrálních a oronazálních komunikací.

Anotace anglicky

Extensive interconnection of oral cavity with either paranasal sinus or nasal cavity arises after resections in the alveolar and palatal region during surgical treatment of tumor. Oroantral communications of minor extent most frequently arise after tooth extractions in the lateral part of maxilla. This interconnection induces difficulties in ingestion and articulation to the patients. Oroantral and oronasal communications of minor extent can be closed by either direct suture or by means of rotated mucosal flaps from the communication surrounding. The reconstruction is more difficult in larger defects, which can be closed with buccal fat pad, lingual flap and temporal muscle. Closure of very extensive defects is most difficult. These defects can be closed by free flaps with vascular pedicle, and also the bone defect can be reconstructed at the same time. The choice of the particular method depends both on defect extent and experience of the surgeon. Application of buccal fat pad represents a reliable and technically undemanding method, using of which rather extensive communication can be closed. In this paper particular techniques of oroantral and oronasal communications are described and compared.

Návaznosti

• 1M0528, projekt VaV: Název: Stomatologické výzkumné centrum

Investor: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR, Stomatologické výzkumné centrum