Fenomén sociálního vyloučení jako výzva pro pastorační praxi

ŠLECHTOVÁ, Hana. Fenomén sociálního vyloučení jako výzva pro pastorační praxi. In Sympozium „Brněnská diecéze: historie a současnost. 2007.

Základní údaje

Originální název

Fenomén sociálního vyloučení jako výzva pro pastorační praxi

Název česky

Fenomén sociálního vyloučení jako výzva pro pastorační praxi

Název anglicky

The phenomenon of social exclusion as defiance for pastoral practice

Autoři

ŠLECHTOVÁ, Hana

Vydání

Sympozium „Brněnská diecéze: historie a současnost, 2007

---

Další údaje

Jazyk

čeština

Typ výsledku

Prezentace na konferencích

Obor

50000 5. Social Sciences

Stát vydavatele

Česká republika

Utajení

není předmětem státního či obchodního tajemství

Organizační jednotka

Fakulta sociálních studií

Klíčová slova anglicky

social exclusion; peripheries; parish; parish fusion; originality; person; pastoral; individualism; individualization

Štítky

individualism, Individualization, originality, parish, parish fusion, pastoral, peripheries, person, social exclusion

---

Anotace

V originále

Sociální vyloučení je v kontextu individualismu zvláště tíživé, odpovědnost za vyloučení bývá přičítána vyloučenému samotnému. Příspěvek se zastavuje u sociálního vyloučení spojeného s životem ve znevýhodněných periferních a vnitřně periferních lokalitách. Jsou řídce osídlené a v případě nedostatku duchovních se jich může dotknout proces tzv. slučování farností. Při něm je nutné spoléhat se na vyšší míru samostatné činnosti laiků; sociálně vyloučení lidé však mají obecně potíže s běžnými stránkami života. Proces slučování farností tak může ještě zvýraznit vyloučení. Ač viděno plošně se to může jevit jako plýtvání, je vhodné věnovat těmto lidem zvláštní péči, personálně podpořenou. Sociální vyloučení v těchto oblastech je jedním z projevů individualizace společnosti. Tu lze vnímat jako znamení času, i s jeho pozitivní dimenzí: upozorňuje na jedinečnost každého člověka, na hodnotu osobního přístupu ke každému. Osobní přístup předpokládá i zohlednění jedinečnosti přistupujícího a důvěru vkládanou v něho nadřízenými.

Anglicky

In the context of individualism, social exclusion is especially hard, as responsibility is attributed to the excluded person. The paper focuses on the exclusion connected with living in disadvantaged localities in peripheries or inner peripheries. As these localities are few populated, they may be, in the case of lack of pastoral workers (priests…), concerned with the process of fusing of parishes. When opting for such a process one supposes rely on a certain level of self-dependent activity of laics; but socially excluded persons living in excluded localities are already facing more general life difficulties, their life attitude is often the one of resignation. Thus, the process of parish fusion can possibly contribute to their even stronger exclusion. Even if, seen statistically, it may seem as waste, people in such localities should be offered appropriate attention, personally supported. Social exclusion in these localities is one of the symptoms of social individualization. One can perceive it also alternatively as a sign of the time, including its positive dimension: it attracts attention to the originality of each human, to the value of personal approach to everyone. A personal approach supposes also taking in account of the originality of the intervening person (the pastoral worker) and trust put in him by his superiors.