Masarykovo a Patočkovo pojetí dějin

ZOUHAR, Jan. Masarykovo a Patočkovo pojetí dějin. In Jan Patočka, české dějiny a Evropa. 1. vyd. Semily: Státní okresní archiv Semily, 2007, s. 241-251. ISBN 978-80-86254-16-6.

Základní údaje

• Originální název: Masarykovo a Patočkovo pojetí dějin
• Název česky: Masarykovo a Patočkovo pojetí dějin
• Název anglicky: Masaryks and Patočkas Conception of History
• Autoři: ZOUHAR, Jan (203 Česká republika, garant, domácí).
• Vydání: 1. vyd. Semily, Jan Patočka, české dějiny a Evropa, od s. 241-251, 11 s. 2007.
• Nakladatel: Státní okresní archiv Semily

Další údaje

• Originální jazyk: čeština
• Typ výsledku: Stať ve sborníku
• Obor: 60300 6.3 Philosophy, Ethics and Religion
• Stát vydavatele: Česká republika
• Utajení: není předmětem státního či obchodního tajemství
• Kód RIV: RIV/00216224:14210/07:00020885
• Organizační jednotka: Filozofická fakulta
• ISBN: 978-80-86254-16-6
• Klíčová slova anglicky: Czech Philosophy Czech History
• Štítky: Czech Philosophy Czech History
• Příznaky: Mezinárodní význam, Recenzováno

Anotace

Masarykova filozofie dějin vychází především ze tří filozofickodějinných tezí: protestantismus x katolicismus, reforma, ne revoluce a demokracie x teokracie. Vývoj světových i našich národních dějin vrcholí v 1. světové válce, kterou Masaryk považuje za světovou revoluci a v níž vítězí demokracie nad teokratickým absolutismem. Zde je krize (jako rozpad objektivně daného božského řádu, provázený extrémním subjektivismem a mravním nihilismem) chápána jako výraz přechodu od teokratického řádu, založeného na vnější, mytické autoritě, k řádu demokratickému, který spočívá na osobním žitém vztahu k Bohu na životě sub specie aeternitatis. České dějiny směřují ke stejnému bodu jako dějiny světové, k demokracii a ideálům lidské svobody, rovnosti a bratrství. Pokud toto pojetí vyvolávalo spory, vyplývalo to z toho, že Masarykovi nešlo ani tak o nějaký nový výklad českých dějin, jako především o výklad české přítomnosti. Patočka pokládá filozofii dějin za vážný filozofický problém, na jedné straně za problém dějinnosti člověka po stránce objektivní, na straně druhé za problém kategoriálního uchopení dějin po stránce myšlenkové, subjektivní. Ke klasickým koncepcím, které pracovaly s metafyzikou dějin, založenou na linearitě časového dějinného kontinua, na racionalitě a objektivní smysluplnosti dějinného vývoje, na chápání jednotného lidstva jako subjektu dějin, na myšlence dějinného pokroku, je třeba přistoupit kriticky, což nemusí znamenat jejich úplné opuštění, ale spíše vymezení a omezení jejich platnosti. Patočkovy úvahy o dějinách souvisejí s jeho přístupem k problému přirozeného světa. Navazuje zde na Heideggerův pojem otevřenosti, která podle Patočky zakládá dějinný život a bez které nemohou dějiny trvat. Právě otevřenost ovšem přináší problematičnost lidského dějinného bytí, neustálou možnost zhroucení dosavadního smyslu života. Za vrchol Patočkových úvah o dějinách a dějinnosti jsou pokládány Kacířské eseje o filozofii dějin.

Anotace anglicky

Patočka took the philosophy of history to be a serious philosophical problem. It was for him, on the one hand, the problem of the historicity of man from the objective point of view, while on the other hand it was the problem of the categorical understanding of history from the point of view of subjectivity and thought. It is necessary, he thought, to take a critical approach to classical conceptions which worked with a metaphysics of history based on the linearity of the temporal, historical continuum; based on the rationality and objectivity of the meaningfulness of historical development; based on an understanding of mankind as the subject of history; and based on the idea of historical progress. This does not necessarily mean we must completely discard these conceptions, but it does indicate a defining and restricting of their validity. Patočkas reflections on history are connected with his approach to the problem of the natural world. He is in debt here to Heideggers concept of openness which, in Patočkas view, founds the life of history and without which history could not persist. It is precisely this openness, however, that brings with it the problematicity of human historical being: the permanent possibility of the collapse of the existing meaning of life. The culmination of Patočkas reflections on history and historicity are considered to be his Heretical Essays on the Philosophy of History.

Návaznosti

• GA401/07/0076, projekt VaV: Název: České filozofické myšlení v 60. letech 20. století

Investor: Grantová agentura ČR, České filozofické myšlení v 60. letech 20. století