The Role of Mass Media in Creating Gender Identities: case study - Sex and the City

BASLAROVÁ, Iva. The Role of Mass Media in Creating Gender Identities: case study - Sex and the City. 2007.

Základní údaje

• Originální název: The Role of Mass Media in Creating Gender Identities: case study - Sex and the City
• Autoři: BASLAROVÁ, Iva.
• Vydání: 2007.

Další údaje

• Originální jazyk: angličtina
• Typ výsledku: Konferenční abstrakt
• Obor: Písemnictví, masmedia, audiovize
• Stát vydavatele: Irsko
• Utajení: není předmětem státního či obchodního tajemství
• Organizační jednotka: Fakulta sociálních studií
• Příznaky: Mezinárodní význam

Anotace

The role of mass media in creating gender (and gendered) identities through the so-called feminine television genre – soap opera – is explored and the idea that men watch soap opera also, is introduced. This television genre is marked as feminine, in spite of the fact that men watch it - but they are, as a rule, ashamed to admit to doing so in public. Soap operas are considered, as are “romances” in literature, a lower form of popular culture, which is why, not only men, but women too, do not like to admit watching such “low status” genres. Soap operas are built on emotions and love affairs, i.e., which is in Euro-American culture connected to female identity, not male identity. My research explores how female and male viewers participate in soap operas, and how their identity is formed by this activity; how do they organize their relationships in the family and in society are organized or influenced by soaps; the attributes that women and men expect from this television genre and the function – social, emotional or other – that soap operas fulfil for their viewers.

Anotace česky

Jedním z nejprodukovanějších televizních žánrů posledních let se staly seriály: sitcomy, detektivní, adventure a sci-fi seriály, soap opery a telenovely. (Nejen) v České republice tvoří velké procento obsahu komerčních televizí i médií veřejné služby. Důvodem jejich oblíbenosti u publika může být především narativní forma a nekonečné, pravidelné vysílání, které rytmizuje život diváků a divaček a které zároveň nabízí slast identifikace s oblíbenými postavami. Narativní struktura nejvíce souzní s našim životem a je základním způsobem, jakým lidstvo dává světu smysl. Obklopují nás příběhy, slýcháme je od dětství a stále do nich dorůstáme; neunikneme jim ani ve spánku – po probuzení to, co se nám zdálo, přetransformujeme do formy příběhů. Narativ představuje řetězec událostí ve vztahu příčiny a účinku odehrávajících se v čase a prostoru (Bordwell, Thompson, 1985). Můžeme ho dále definovat jako sérii událostí, které se odehrály v chronologickém pořádku (Rimmon-Kenan, XY). Každý narativ se přitom dělí na dvě části: na příběh (co se komu stalo) a diskurz (jak byl příběh vyprávěn) (Kozloff, 1987). Televize plní roli vypravěče příběhů, jejímu sledování lidé v České republice věnují průměrně čtyři hodiny svého času. Fiske a Hartley se ve svém textu Reading Television zmiňují o „bardické“ funkci televize, která plní stejnou úlohu jako kdysi tradiční kmenový básník, například Homér, který opěvoval epické hrdiny a jejich hrdinské činy. Televize tak jako bard předává kulturou oceňované hodnoty a vzory k sebeposouzení (Fiske, Hartley, XY). (Televizní) seriály jsou významné svou narativní formou v tomto diskurzu, kdy vykreslují vztah mezi průmyslem, jenž je produkuje, a publikem, které je konzumuje. Jinými slovy, musíme se podívat na způsob produkce, distribuce a spotřeby seriálů, který určuje, jak a kdy jsou jednotlivé obsahy předkládány publiku.