J 2008

Transformation NATO and the Summit in Bucharest

KŘÍŽ, Zdeněk

Základní údaje

Originální název

Transformation NATO and the Summit in Bucharest

Název česky

Transformace NATO a summit v Bukurešti

Vydání

Obrana a strategie, Brno, Univerzita obrany, ÚSS, 2008, 1214-6463

Další údaje

Jazyk

angličtina

Typ výsledku

Článek v odborném periodiku

Obor

50601 Political science

Stát vydavatele

Česká republika

Utajení

není předmětem státního či obchodního tajemství

Označené pro přenos do RIV

Ano

Kód RIV

RIV/00216224:14230/08:00033757

Organizační jednotka

Fakulta sociálních studií

Klíčová slova anglicky

Security concepts NATO transformation Bucharest Summit.

Příznaky

Mezinárodní význam, Recenzováno
Změněno: 25. 8. 2008 11:03, prof. PhDr. Zdeněk Kříž, Ph.D.

Anotace

V originále

The text focuses on NATO Summit in Bucharest and tries to answer the question if NATO is being transformed into an organization of collective security, cooperative security or whether it continues to be a traditional organization of collective defence. The author believes that the conclusions of some prominent researchers that NATO is currently being transformed into an organization of collective security are not well-founded. NATO remains to be an organization of collective defence. On the other hand, todays NATO prefers a wider definition of collective defence than the definition used during the years of the Cold War. Nowadays NATO focuses on the collective defence against such new security threats as international terrorism, drug trafficking, spreading of WMD and means of delivery, etc. When dealing with Russia, the Middle East, Mediterranean countries, Bosnia and Herzegovina, Montenegro, Serbia and some countries close to the Pacific Ocean, NATO still applies approaches typical of the concept of cooperative security.

Česky

Text se zabývá summitem NATO v Bukurešti a hledá odpověď na otázku, zda se NATO transformuje v organizaci kolektivní bezpečnosti, kooperativní bezpečnosti nebo zůstává klasickou organizací kolektivní obrany. Autor dochází k závěru, že názory některých prominentních badatelů o přetváření NATO v organizaci kolektivní bezpečnosti nemají opodstatnění. Aliance nadále zůstává organizací kolektivní obrany. Nicméně kolektivní obrana je nyní pojata extenzivněji než v době studené války a je doplněna na kolektivní obranu proti novým bezpečnostním hrozbám. Ve vztahu k Rusku, Blízkému východu, zemím kolem Středozemního moře, Bosně a Hercegovině, Černé Hoře, Srbsku a některým zemím v Pacifiku a jeho okolí jsou nadále uplatňovány přístupy typické pro koncept kooperativní bezpečnosti.