a 2008

Spontánní pneumomediastinum

VESELÝ, Martin, Jan DOLEŽEL, Adam PEŠTÁL, Václav JEDLIČKA, Ivan ČAPOV et. al.

Základní údaje

Originální název

Spontánní pneumomediastinum

Název anglicky

Spontaneous pneumomediastinum

Autoři

VESELÝ, Martin, Jan DOLEŽEL, Adam PEŠTÁL, Václav JEDLIČKA a Ivan ČAPOV

Vydání

XVII. Moravskoslezské dny pneumologie, 2008

Další údaje

Jazyk

čeština

Typ výsledku

Konferenční abstrakt

Obor

30200 3.2 Clinical medicine

Stát vydavatele

Česká republika

Utajení

není předmětem státního či obchodního tajemství

Organizační jednotka

Lékařská fakulta
Změněno: 30. 12. 2008 17:32, MUDr. Martin Veselý, Ph.D.

Anotace

V originále

Cíl práce: Spontánní pneumomediastinum je poměrně raritní onemocnění s incidencí mezi 1/30000-45000 pacientů a je důležité na něj pamatovat v rámci diferenciální diagnostiky akutní bolesti na hrudi. Materiál a metody: Pneumomediastinum, poprvé popsané jako potraumatické Reneé Laennecem v r. 1819, označuje přítomnost vzduchu v intersticiu mediastina. Příčiny mohou být různé - potraumatické, způsobené perforací dutého orgánu, iatrogenní poranění, infekce, chirurgické. Pneumomediastinum, jehož příčinu nelze zařadit do žádné z výše uvedených skupin, označujeme jako spontánní, poprvé jej popsal Louis Hamman v r. 1939. Patofyziologickým mechanismem vzniku spontánního mediastina je existence tlakového gradientu mezi alveoly a plicním intersticiem, který může vést k ruptuře alveolu a následnému úniku vzduchu do intersticia, který potom proudí směrem k plicním hilům a mediastinu díky rozdílu intersticiálního tlaku mezi plicní periferií a mediastinem. Typickými klinickými příznaky jsou bolest na hrudi, dyspnoe, podkožní emfysém a tzv. Hammanovo znamení (vrzavý zvuk synchronní s akcí srdeční slyšitelný v prekordiu, někdy i na dálku). Výsledky: na několika případech demonstrace průběhu onemocnění a hospitalizace u pacientů s diagnozou spontánního pneumomediastina. Závěr: Na spontánní pneumomediastinum je nutné pamatovat v rámci diferenciální diagnostiky bolesti na hrudi, základem terapie je klid na lůžku, oxygenoterapie a analgezie, nutností je další došetření pacienta na specializovaném pracovišti.