2008
Ideál panovnické moci v narativních pramenech českého středověku
ANTONÍN, RobertZákladní údaje
Originální název
Ideál panovnické moci v narativních pramenech českého středověku
Název anglicky
The ideal of the Ruler's Power in Narrative Sources of Czech Middle Ages
Autoři
ANTONÍN, Robert (203 Česká republika, garant)
Vydání
Praha 2008. Praha, Dvory a rezidence ve středověku II. od s. 401-417, 18 s. 2008
Nakladatel
Historický ústav
Další údaje
Jazyk
čeština
Typ výsledku
Stať ve sborníku
Obor
60101 History
Stát vydavatele
Česká republika
Utajení
není předmětem státního či obchodního tajemství
Kód RIV
RIV/00216224:14210/08:00027568
Organizační jednotka
Filozofická fakulta
ISBN
978-80-7286-134-7
Klíčová slova anglicky
ruler's power; ideal; middle ages
Štítky
Příznaky
Recenzováno
Změněno: 21. 1. 2009 13:38, doc. Mgr. Robert Antonín, Ph.D.
V originále
Autor studie ukazuje na příkladech ukázek z českých středověkých kronik, že představy o původu panovnické moci nad lidmi, úvahy o schopnostech a vlastnostech, které by měly vladaře zdobit, i otázky jak správně vládnout jsou v narativních pramenech českého středověku obsaženy. Původ královské moci nacházejí kronikáři Kosmou počínaje a Petrem Žitavským konče v sakrálním rozměru výkonu panovnické moci. Podobně je tomu i u autorů českých verzí alexandreiského eposu či v rozvahách Karla IV. Takto vysvětlený původ panovnické moci na jednu stranu legitimuje výlučné postavení vládce ve společnosti, na straně druhé však je toto sepjetí panovníka s Bohem pro osobu vládce zavazující. Výkon vlády a prostředky vlastního výkonu moci nesmí být v rozporu božího zákona, který je i zákonem nad králi. Chce-li král v českých středověkých kronikách vládnout dobře, musí svou vládu vést v souladu s božími zákony. Aby byl panovník takové vlády schopen, musí jeho charakterové rysy a osobní schopnosti odpovídat středověké mravní nauce, jež odráží již starší antickou tradici nauky o čtyřech kardinálních ctnostech, kterou obohacuje o další ctnosti křesťanské. I tyto motivy jsou patrné v českých pramenech již od dob kronikáře Kosmy. Král přistupující ke svému údělu vládnout prostřednictvím aplikace moudrosti, uměřenosti a statečnosti do všech svých vladařských počinů vede své činy vstříc spravedlivé vládě, která by v posledku měla být kýženým cílem jeho snažení, jinak by totiž neplatila první premisa, podle níž má král vládnout vždy v souladu s božím zákonem. Spravedlivě vládnout v představách tvůrců českých středověkých kronika a dalších literárních děl znamená především být spravedlivým soudcem, mírotvorcem, statečným bojovníkem, posléze i milosrdným shovívavým vítězem a v neposlední řadě štědrým dárcem a pečovatelem o práva nuzných. Teprve pak je podle českých středověkých intelektuálů zcela naplněn panovnický ideál ve všech jeho aspektech. Rozhodnout, nakolik nalezl tento ideál uplatnění v reálnem životě středověkých vládců, nakolik byly jejich činy opravdovou inspirací tvůrcům kronik a románů, a nakolik byla naopak tato díla inspirativní pro jednání českých knížat a králů, je úkolem, jehož zodpovězení, pakliže je možné, zůstává hozenou rukavicí na kolbišti české historické vědy.
Anglicky
On examples of passages of Czech medieval chronicles the author shows that ideas about the origin of the monarchic power, reflections on skills and characteristics the ruler should be endowed with, as well as questions on how to rule justly, are contained in narrative sources of the Czech Middle Ages. From Cosmas to Peter of Zittau, chroniclers find the source of the royal power in the sacred dimension of this power. The Czech versions of the Alexandreis or the considerations of Charles IV deal with the same issue too. The so presented royal power legitimizes the unique position of the ruler in the society. On the other hand, though, this closeness to God is binding for the ruler. The act of ruling and tools of the exerecise of power must be in accordance with the laws of God, from which even kings are not exempted. If the king endeavours to be a good ruler, he is obliged to reign in agreement with the divine laws, according to Czech medieval chronicles. To be able to do so, his personal attributes and abilities must correspond with the medieval ethic that is based on the classical doctrine of the four cardinal virtues amplified by some Christian virtues. These elements also appear in Czech sources from the age of Cosmas. The king who approaches his destiny to rule with the help of prudence, temperance and fortitude in all his ruling deeds heads for a just government, which should be his ultimate goal. Otherwise the premise that the king must rule in accordance with the laws of God would not hold true. In the conceptions of the authors of Czech medieval chronicles and other literary works, to rule justly means particularly to be an unbiased judge, peacemaker, brave warrior, merciful victor, and not least a generous donator and protector of the rights of those in need. Only then is the ideal of the ruler attained in all its aspects in the eyes of Czech medieval intellectuals. To decide to what extent this ideal was applied in the real lives of medieval rulers, in what measure their deeds inspired the authors of chronicles and novels, or, in contrast, how these writings influenced the behaviour of Czech dukes and kings, is the task that, if possible, remains to be solved. At this moment it is the gauntlet thrown down in the arena of Czech historical science.
Návaznosti
| MSM0021622426, záměr |
|