D 2008

Rizikové faktory krvácení po tonzilektomii

SALZMAN, Richard a Tetyana KULINICH

Základní údaje

Originální název

Rizikové faktory krvácení po tonzilektomii

Název česky

Rizikové faktory krvácení po tonzilektomii

Název anglicky

Risk factors of bleeding after tonsillectomy

Autoři

SALZMAN, Richard a Tetyana KULINICH

Vydání

1. vyd. Brno, Sborník abstrakt 12. Kongresu mladých otorinolaryngologů, s. 21-60, 2008

Nakladatel

GAD Studio

Další údaje

Typ výsledku

Stať ve sborníku

Utajení

není předmětem státního či obchodního tajemství

Odkazy

Organizační jednotka

Lékařská fakulta

ISBN

978-80-254-2028-7

Klíčová slova anglicky

haemorrhage; tonsillectomy; risk factors

Štítky

Příznaky

Mezinárodní význam
Změněno: 15. 2. 2009 18:00, doc. MUDr. Richard Salzman, Ph.D.

Anotace

ORIG CZ EN

V originále

ÚVOD: Krvácení po tonsilektomii (TE) je nejčastější komplikací tohoto zákroku. Předkládáme retrospektivní studii na souboru pacientů, kteří podstoupily TE na Klinice otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku FN u sv. Anny v Brně v roce 2007. Cílem této studie bylo stanovení rizikových faktorů pro krvácení v pooperačním období. Zákrok provádíme klasickou extrakapsularní technikou v celkové anestesii při orotrachealní intubací. SOUBOR A METODY: Do retrospektivní studie jsme zařadili 143 pacientů (70 mužů, 73 žen, průměrný věk 17-59, průměr 30,9, medián 28,0). Indikace byly chronická tonsilitis, ASLO alta, peritonsilární absces a výskyt metatonsilárních komplikací (artralgie, nefropatie, kardiopatie nebo kožní projevy) v anamnéze. Exclusion kriteriem byla základní onkologická diagnóza a porucha srážlivosti. Ve studii jsme sledovali tyto parametry: věk pacienta, pohlaví, peritonsilární absces v anamnéze, zkušenosti operatéra, délku operace, vliv ročního období, vliv současně prováděné adenotomie. Získaná data jsme statisticky zpracovali Mann-Whitneyovým, Fisherovým a chi2 testem. Hladinu významnosti jsme stanovili na p=0,05. VÝSLEDKY: Celkem jsme v našem souboru pozorovali 34 krvácení (23,8%), z toho jsme v 8 případech (5,6%) nevystačili s konzervativní terapií a museli přistoupit k chirurgické revizi. Časné krvácení (do 24 hodin od zákroku) bylo u 5 pacientů (3,5%). Výskyt pozdního krvácení měl 2 vrcholy a to kolem 6. a 12. dne. Ve skupině mužů se projevilo krvácení u 18 pacientů (20,4%), ve skupině žen u 16 pacientů (18,0%) (p=0,06). Frekvence krvácení nezávisela na věku. Nejčastější indikací bylo ASLO alta u 54 pacientů, peritonsilární absces v anamnéze u 41 a metatonsillární komplikace bez elevace ASLO v 33 případech. Dalších 15 pacientů bylo operováno z jiné indikace, nejčastěji recidivující angíny dle Pittsburgského protokolu. Rozdíl v incidenci pooperačního krvácení se neprojevil při srovnání pacientů s normální a elevovanou hladinou ASLO, u pacientů s (7 z 34 pac., tj. 17,1%) a bez (20 z 82 pacientů, tj. 19,6%) peritonsilárního abscesu v anamnéze. V našem souboru byli zastoupeni pacienti, u kterých byla provedena jen TE, a pacienti, kde jsme současně indikovali adenotomii (AT). Při provedení současné AT krvácelo 16 z celkových 72, tj. 22,2%, naopak ve skupině bez AT krvácelo 11 ze 71 pacientů., tj. 15,5%. Pooperační krvácení se objevilo jen u 3 pacientů z 25 (12%), kde operace trvala méně než 30 minut, 14 z 83 pacientů (16,9%) krvácelo po 30 až 60 minutové operaci a pacienti, kteří podstoupili zákrok delší než 60 minut krváceli v 28,8% (19 z 35 pacientů). Je patrná tendence k nárůstu výskytu pooperačního krvácení při prodlužující se délce výkonu, tento rozdíl nebyl statisticky významný. Operatéry dle zkušenosti jsme rozdělili do 3 skupin- do 3 let praxe, 3 až 6 let, nad 6 let. Krvácelo 9 z 25 pacientů (36%) operovaných nejmladšími lékaři, dále krvácelo 11 z 51 pacientů (21,6%) operovaných středně zkušenými operatéry a u nejzkušenější skupiny se krvácení objevilo u 7 z 67 pacientů (10,4%). Zde jsme prokázali statisticky významný rozdíl (p=0,02). ZÁVĚR: Pooperační krvácení po TE je relativně častou a někdy závažnou komplikací. Zjistili jsme, že jediným významným faktorem ovlivňující četnost této komplikace je zkušenost operatéra. U délky zákroku jsme vysledovali tendenci k rozdílné incidenci. Paradoxně nižší výskyt krvácení u pacientů po incizi peritonsilárního abscesu naznačuje, že očekávaný vyšší výskyt pooperačního krvácení je možné snížit přidělováním takto komplikovanějších případů zkušenějším operatérům.

Česky

ÚVOD: Krvácení po tonsilektomii (TE) je nejčastější komplikací tohoto zákroku. Předkládáme retrospektivní studii na souboru pacientů, kteří podstoupily TE na Klinice otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku FN u sv. Anny v Brně v roce 2007. Cílem této studie bylo stanovení rizikových faktorů pro krvácení v pooperačním období. Zákrok provádíme klasickou extrakapsularní technikou v celkové anestesii při orotrachealní intubací. SOUBOR A METODY: Do retrospektivní studie jsme zařadili 143 pacientů (70 mužů, 73 žen, průměrný věk 17-59, průměr 30,9, medián 28,0). Indikace byly chronická tonsilitis, ASLO alta, peritonsilární absces a výskyt metatonsilárních komplikací (artralgie, nefropatie, kardiopatie nebo kožní projevy) v anamnéze. Exclusion kriteriem byla základní onkologická diagnóza a porucha srážlivosti. Ve studii jsme sledovali tyto parametry: věk pacienta, pohlaví, peritonsilární absces v anamnéze, zkušenosti operatéra, délku operace, vliv ročního období, vliv současně prováděné adenotomie. Získaná data jsme statisticky zpracovali Mann-Whitneyovým, Fisherovým a chi2 testem. Hladinu významnosti jsme stanovili na p=0,05. VÝSLEDKY: Celkem jsme v našem souboru pozorovali 34 krvácení (23,8%), z toho jsme v 8 případech (5,6%) nevystačili s konzervativní terapií a museli přistoupit k chirurgické revizi. Časné krvácení (do 24 hodin od zákroku) bylo u 5 pacientů (3,5%). Výskyt pozdního krvácení měl 2 vrcholy a to kolem 6. a 12. dne. Ve skupině mužů se projevilo krvácení u 18 pacientů (20,4%), ve skupině žen u 16 pacientů (18,0%) (p=0,06). Frekvence krvácení nezávisela na věku. Nejčastější indikací bylo ASLO alta u 54 pacientů, peritonsilární absces v anamnéze u 41 a metatonsillární komplikace bez elevace ASLO v 33 případech. Dalších 15 pacientů bylo operováno z jiné indikace, nejčastěji recidivující angíny dle Pittsburgského protokolu. Rozdíl v incidenci pooperačního krvácení se neprojevil při srovnání pacientů s normální a elevovanou hladinou ASLO, u pacientů s (7 z 34 pac., tj. 17,1%) a bez (20 z 82 pacientů, tj. 19,6%) peritonsilárního abscesu v anamnéze. V našem souboru byli zastoupeni pacienti, u kterých byla provedena jen TE, a pacienti, kde jsme současně indikovali adenotomii (AT). Při provedení současné AT krvácelo 16 z celkových 72, tj. 22,2%, naopak ve skupině bez AT krvácelo 11 ze 71 pacientů., tj. 15,5%. Pooperační krvácení se objevilo jen u 3 pacientů z 25 (12%), kde operace trvala méně než 30 minut, 14 z 83 pacientů (16,9%) krvácelo po 30 až 60 minutové operaci a pacienti, kteří podstoupili zákrok delší než 60 minut krváceli v 28,8% (19 z 35 pacientů). Je patrná tendence k nárůstu výskytu pooperačního krvácení při prodlužující se délce výkonu, tento rozdíl nebyl statisticky významný. Operatéry dle zkušenosti jsme rozdělili do 3 skupin- do 3 let praxe, 3 až 6 let, nad 6 let. Krvácelo 9 z 25 pacientů (36%) operovaných nejmladšími lékaři, dále krvácelo 11 z 51 pacientů (21,6%) operovaných středně zkušenými operatéry a u nejzkušenější skupiny se krvácení objevilo u 7 z 67 pacientů (10,4%). Zde jsme prokázali statisticky významný rozdíl (p=0,02). ZÁVĚR: Pooperační krvácení po TE je relativně častou a někdy závažnou komplikací. Zjistili jsme, že jediným významným faktorem ovlivňující četnost této komplikace je zkušenost operatéra. U délky zákroku jsme vysledovali tendenci k rozdílné incidenci. Paradoxně nižší výskyt krvácení u pacientů po incizi peritonsilárního abscesu naznačuje, že očekávaný vyšší výskyt pooperačního krvácení je možné snížit přidělováním takto komplikovanějších případů zkušenějším operatérům.