J 2009

Methods of assessment of iodine status in humans: a systematic review

RISTICMEDIC, Danijela; Zlata PISKÁČKOVÁ; Lee HOOPER; Jiří RUPRICH; Amélie CASGRAIN et al.

Základní údaje

Originální název

Methods of assessment of iodine status in humans: a systematic review

Název česky

Metody hodnocení stavu jódu v populaci: systematické review

Autoři

RISTICMEDIC, Danijela; Zlata PISKÁČKOVÁ; Lee HOOPER; Jiří RUPRICH; Amélie CASGRAIN; Kate ASHTON; Mirjana PAVLOVIC a Maria GLIBETIC

Vydání

American Journal of Clinical Nutrition, Bethesda, American Society for Nutrition, 2009, 0002-9165

Další údaje

Jazyk

angličtina

Typ výsledku

Článek v odborném periodiku

Obor

30202 Endocrinology and metabolism

Stát vydavatele

Spojené státy

Utajení

není předmětem státního či obchodního tajemství

Impakt faktor

Impact factor: 6.307

Označené pro přenos do RIV

Ne

Organizační jednotka

Lékařská fakulta

UT WoS

Klíčová slova anglicky

method;assessment;iodine status;reviews

Příznaky

Mezinárodní význam, Recenzováno
Změněno: 21. 7. 2009 07:55, Mgr. Zlata Kapounová, Ph.D.

Anotace

ORIG CZ

V originále

Background: Biomarkers of iodine status are required to study iodine deficiency disorders in different parts of the world and to evaluate the effects of fortification strategies. Objective: The objective was to assess the usefulness of biomarkers of iodine status in humans by systematically reviewing intervention studies that altered iodine status. Design: We performed a structured search for iodine intervention studies on Ovid MEDLINE, EMBASE (Ovid), and the Cochrane Library. Studies were assessed for inclusion and validity, with independent duplication. A random-effects meta-analysis was performed. Results: Twenty-one intervention studies (12 randomized controlled trials, 3 controlled clinical trials, and 6 before-after studies) were included in the review. Urinary iodine (in children and adolescents and in those with low and moderate baseline iodine status), thyroglobulin (in children and adolescents but not in pregnant and lactating women), serum thyroxine (in children and adolescents, adults, women, and those with moderate baseline thyroxine status but not in pregnant and lactating women), and serum thyroid-stimulating hormone (in pregnant and lactating women but not in children and adolescents or those at moderate baseline status), but not triiodothyronine, proved to be useful biomarkers of iodine status. Conclusions: Despite the high risk of bias of many of the included studies, the results suggested that urinary iodine, thyroglobin, serum thyroxine, and thyroid-stimulating hormone are useful biomarkers of iodine status, at least in some groups. High-quality controlled studies measuring relevant long-term outcomes are needed to address which biomarker is the most appropriate for assessing iodine intake in some population groups and settings.

Česky

Biomarkery stavu jódu lze uplatnit zejména při hodnocení poruch vznikajících v důsledku deficitu jódu v různých oblastech světa a pro posouzení účinnosti fortifikačních programů. Předmětem práce bylo zhodnotit využitelnost markerů jódového stavu v populaci pomocí systematického přezkoumání intervenčních studií, které vedly ke změně stavu jódu. Vyhledávání intervenčních studií probíhalo na Ovid MEDLINE, EMBASE a Cochrane Library, užší selekce pak vyžadovala posouzení validity a vstupních kritérií. Studie byly posléze podrobeny meta-analýze. I přes riziko chyb u mnohých zařazených studií výsledky napovídají, že jódurie, thyreoglobulin, thyroxin a TSH jsou vhodné biomarkery pro hodnocení stavu jódu, přinejmenšim u některých skupin populace.