Kritická ischemie u vaskulitid

HOFÍREK, Ivo, Hana HLADKÁ, Aleš PRŮCHA, Libor ZDRAŽIL, Josef ROTNÁGL, Stanislav ŠÁRNÍK, Bohuslav VOJTÍŠEK, Lenka VEVERKOVÁ, Zdeněk KŘÍŽ a Ondřej SOCHOR. Kritická ischemie u vaskulitid. In XVII. výroční sjezd české kardiologické společnosti Brno. 2009.

Základní údaje

• Originální název: Kritická ischemie u vaskulitid
• Autoři: HOFÍREK, Ivo, Hana HLADKÁ, Aleš PRŮCHA, Libor ZDRAŽIL, Josef ROTNÁGL, Stanislav ŠÁRNÍK, Bohuslav VOJTÍŠEK, Lenka VEVERKOVÁ, Zdeněk KŘÍŽ a Ondřej SOCHOR.
• Vydání: XVII. výroční sjezd české kardiologické společnosti Brno, 2009.

Další údaje

• Originální jazyk: čeština
• Typ výsledku: Konferenční abstrakt
• Stát vydavatele: Česká republika
• Utajení: není předmětem státního či obchodního tajemství
• WWW: URL
• Organizační jednotka: Lékařská fakulta

Anotace

Vaskulitídy mohou vést ke vzniku akutní kritické ischemie a jsou závažné rozsahem postižení, mladým věkem pacientů a jejich devastací. Cílem práce je shrnutí 15 letých zkušeností z rozvoje akutní kritické ischemie u vaskulitíd. Výsledky: Kritická ischemie se u vaskulitíd objevuje ve dvou typech: A) subakutně až akutně u pacientů bez dříve známého vaskulitického postižení nebo B) náhlým vznikem na terénu dlouhodobé stabilizované vaskulitídy. Ve většině případů překvapivě, bez zjevných předcházejících příznaků, například klaudikačních bolestí. Projevy a tíže Raynaudova fenomenu nejsou prognózu určujícím faktorem. Kouření tabáku je spolupodílejícím se rizikovým faktorem při rozvoji ischemie na horních končetinách. Obtížnější diagnostika je u pacientů se souběžně probíhající obliterující aterosklerózou, zvláště s její akcelerovanou formou. K volbě terapie je potřebné rychlé a rozsáhlé, ale účelné, vyšetření včetně laboratorních technik. Vedle klasických jsou přínosná vyšetření CIK a komplementu. Falešně negativní výsledky mohou vyplývat z patofyziologie onemocnění a načasování vyšetření. Protože cévní postižení u vaskulitíd je rozsáhlý komplex imunitních, biochemických, koagulačních a moleklárních změn, je nutná komplexní terapie. Klasické endovaskulární metody nebývají zásadními postupy, těmi jsou zastavení patofyziologických pochodů vaskulitídy. To jsou imunosuprese kombinovanou terapií, antiagregace až antikoagulace a další metody, například plasmaferéza. Bez intenzivního řešení základního onemocnění nejsou endovaskulární techniky úspěšné. Závěr: Terapie vaskulitíd a jimi způsobené ischemie na vyžaduje specializovanou a celkovou péči, která musí vyváženě a smysluplně reagovat na základní onemocnění. Protože se však jedná o velmi individualistická onemocnění, jsou odborně podložené a zodpovědné zkušenosti nezbytné k jejich řešení.