Prehistorie v díle Jaroslava Panušky

SCHNEIDEROVÁ, Martina. Prehistorie v díle Jaroslava Panušky. Umění. Časopis Ústavu dějin umění. Praha: Ústav dějin umění AV ČR, 2010, LVIII, č. 2, s. 123-135. ISSN 0049-5123.

Základní údaje

• Originální název: Prehistorie v díle Jaroslava Panušky
• Název anglicky: Pre-History in the Work of Jaroslav Panuška
• Autoři: SCHNEIDEROVÁ, Martina (203 Česká republika, garant, domácí).
• Vydání: Umění. Časopis Ústavu dějin umění, Praha, Ústav dějin umění AV ČR, 2010, 0049-5123.

Další údaje

• Originální jazyk: čeština
• Typ výsledku: Článek v odborném periodiku
• Obor: Umění, architektura, kulturní dědictví
• Stát vydavatele: Česká republika
• Utajení: není předmětem státního či obchodního tajemství
• Kód RIV: RIV/00216224:14210/10:00047046
• Organizační jednotka: Filozofická fakulta
• UT WoS: 000280684600002
• Klíčová slova anglicky: prehistory; archeology; visual art; slavic theme; Jaroslav Panuška; N. K. Roerich
• Štítky: RIV-OK
• Příznaky: Recenzováno

Anotace

Článek se zabývá méně známou fází umělcova díla (první dvacetiletí 20. století), kdy se autor věnoval tematice pravěku a slovanského dávnověku. Panuškův obrat k prehistorii lze chápat jako paralelu modernistického zájmu o primitivismus. Studie se věnuje okolnostem, jež umělce k tomuto obratu vedly. Sleduje, jak se autorovo osobnostní založení (obliba jihoslovanských a východoslovanských zemí, dobrodružná povaha, zájem o historii, archeologii a přírodu) prolíná s dobovou orientací na slovanství na jedné straně a s rostoucí popularitou pravěku na straně druhé. Kromě okolností vzniku zkoumané tvorby článek líčí některé aspekty Panuškova neavantgardně založeného projevu. V jeho chování lze identifikovat naplňování specifických uměleckých typů (zapadlý malíř, malíř žijící mezi venkovským lidem, malíř putující, nebo umělec-vědec, viz N. K. Roerich). Panuška se tak stává autorem, jenž z funkcí umění na rozdíl od ortodoxních modernistů nevyloučil narativnost či odkaz na mimoumělecké zdroje.

Anotace anglicky

The article is contributed to less well-known phase in artist's work in the first two decades of the 20th century, when Panuška devoted himself to themes of prehistory and Slavic ancient history. Panuška's drift towards prehistory can be viewed as a parallel to the modernist interest in primitivism. The study is concentrated on the circumstances of this drift, especially how Panuška's personal character (his adventurous nature, his interest in Southern Slavic and Eastern Slavic countries, history, archeology and nature) blends on the one hand with the contemporary vogue in Pan-Slavism and on the other hand with a growing popularity of prehistory. The article also sets out to describe various aspects of Panuška's non-avant-gard angle of expression (specific artist-types: the reclusive artist; the artist dwelling among country folk; the wandering artist; the artist as a scientist, e.g. N. K. Roerich). In this way, Panuška, unlike the orthodox modernists, did not exclude narrative and extra-artistic sources from his art.