Cílená léčba bronchioloalveolárního plicního adenokarcinomu inhibitory tyrozinkinázové aktivity EGFR: kazuistika klinicky promptní a výrazné odpovědi a přehled literatury

SVOBODA, Marek, Pavel FABIAN, Ondřej SLABÝ, Marcela STAŇKOVÁ, Radek LAKOMÝ, Radim NĚMEČEK a Rostislav VYZULA. Cílená léčba bronchioloalveolárního plicního adenokarcinomu inhibitory tyrozinkinázové aktivity EGFR: kazuistika klinicky promptní a výrazné odpovědi a přehled literatury. Klinická onkologie. Brno: Česká lékařská společnost J. E. Purkyně, 2010, roč. 23, č. 4, s. 224-231, 7 s. ISSN 0862-495X.

Základní údaje

• Originální název: Cílená léčba bronchioloalveolárního plicního adenokarcinomu inhibitory tyrozinkinázové aktivity EGFR: kazuistika klinicky promptní a výrazné odpovědi a přehled literatury
• Název anglicky: EGFR Tyrosine Kinase Inhibitors as a Targeted Th erapy for Bronchioloalveolar Carcinoma of the Lung: a Case Report of a Clinically Prompt and Intensive Response and Literature Review
• Autoři: SVOBODA, Marek (203 Česká republika, garant, domácí), Pavel FABIAN (203 Česká republika, domácí), Ondřej SLABÝ (203 Česká republika, domácí), Marcela STAŇKOVÁ (203 Česká republika), Radek LAKOMÝ (203 Česká republika, domácí), Radim NĚMEČEK (203 Česká republika, domácí) a Rostislav VYZULA (203 Česká republika, domácí).
• Vydání: Klinická onkologie, Brno, Česká lékařská společnost J. E. Purkyně, 2010, 0862-495X.

Další údaje

• Originální jazyk: čeština
• Typ výsledku: Článek v odborném periodiku
• Obor: 30200 3.2 Clinical medicine
• Stát vydavatele: Česká republika
• Utajení: není předmětem státního či obchodního tajemství
• WWW: URL
• Kód RIV: RIV/00216224:14110/10:00051797
• Organizační jednotka: Lékařská fakulta
• Klíčová slova česky: karcinom plic;bronchioloalveolární karcinom;gen EGFR;gen Kras;erlotinib;gefitinib;cílená léčba;predikce
• Klíčová slova anglicky: lung cancer;bronchioloalveolar carcinoma;EGFR gene;K-ras gene;erlotinib;gefitinib;targeted therapy;prediction
• Příznaky: Recenzováno

Anotace

Úvod: Bronchioloalveolární karcinom (BAC) patří ve skupině nemalobuněčných plicních karcinomů (NSCLC) mezi adenokarcinomy a kromě morfologie a endobronchiálního šíření vykazuje i určitá klinická specifi ka: častější výskyt u žen, nekuřáků a mladších pacientů, přítomnost maligní bronchorrhey a nižší citlivost ke konvenční cytostatické léčbě ve srovnání s ostatními podtypy NSCLC. Naopak nemucinózní typ BAC může dosahovat lepších léčebných výsledků při použití cílené terapie inhibitory tyrozinkinázové aktivity (TKI) receptoru pro epidermální růstový faktor (EGFR) erlotinibem nebo gefi tinibem, neboť je až 5krát častěji nositelem mutací v genu pro EGFR oproti konvenčnímu plicnímu adenokarcinomu. Popis případu: Popisujeme případ 41letého muže, 5 let stopkuřáka, u kterého byla diagnostikována pneumonická forma nemucinózního bronchioloalveolárního karcinomu. Již iniciálně byly přítomny metastázy do regionálních i vzdálených lymfatických uzlin a masivní postižení skeletu s infi ltrací kostní dřeně. V průběhu I. linie paliativní chemoterapie v režimu karboplatina/ paklitaxel dochází k výrazné progresi nemoci a zhoršení stavu pacienta (performance status S) 3, těžká klidová dušnost, maligní bronchorrhea). Na základě několika kazuistik popisujících dobrou odpověď BAC na léčbu TKI EGFR bylo zahájeno podávání erlotinibu. Již po 4 dnech aplikace nastává evidentní zlepšení stavu pacienta a regrese periferní lymfadenopatie, po 30 dnech dochází k téměř úplnému vymizení plicních infi ltrátů, pacient se stává asymptomatický, PS 0. Molekulárně genetické metody potvrdily fenotyp tumoru zvýšeně citlivý k cílené terapii TKI EGFR. V tumoru byla zjištěna mutace genu EGFR v exonu 19 (in-frame delece L747-753insS) a nemutovaný gen K-ras. Progrese onemocnění byla potvrzena po 6 měsících léčby, kdy došlo k relapsu onemocnění v játrech. Další léčba již nebyla efektivní, byť následné podávání pemetrexedu a gefi tinibu vždy na krátkou dobu stabilizovalo progresi jaterních enzymů. Pacient zemřel za 12 měsíců od diagnózy nemoci. Závěr: Náš případ potvrzuje význam cílené terapie v případě její aplikace u nádorů s odpovídajícím fenotypem. Takto indikovaná léčba může mít promptní a silný účinek, jenž může zvrátit vývoj nemoci i u pacientů ve špatném celkovém stavu.

Anotace anglicky

Introduction: Bronchioloalveolar carcinoma (BAC) is an adenocarcinoma belonging to non-small cell lung carcinomas (NSCLC) that, in addition to its morphology and endobronchial spread, presents with certain specifi c clinical characteristics: greater incidence in women, non-smokers and younger patients, presence of malignant bronchorrhea and lower susceptibility to conventional cytostatic therapies in comparison to other subtypes of NSCLC. On the other hand, nonmucinous type of BAC may show better therapeutic response to targeted therapy with epidermal growth factor receptor (EGFR) tyrosine kinase inhibitors (TKI) erlotinib or gefi tinib, as it is 5 times more frequently a carrier of EGFR gene mutations compared to conventional lung adenocarcinomas. Case description: We present a case of a 41 years old man, non-smoker for the last 5 years, who was diagnosed with a pneumonic form of nonmucinous bronchioloalveolar carcinoma. Metastases to regional and distant lymph nodes and massive involvement of skeleton with infi ltrations in the bone marrow were present at the diagnosis. During the fi rst line palliative chemotherapy with combination regimen of carboplatin and paclitaxel, the disease progressed signifi cantly and the patients condition deteriorated (performance status (PS) 3, severe dyspnoea at rest, malignant bronchorrhea). Subsequently, administration of erlotinib was initiated based on a series of case studies describing good response of BAC to treatment with EGFR TKI. An evident improvement of the patients condition was observed as early as 4 days of administration, together with regression of peripheral lymphadenopathy. Nearly complete disappearance of pulmonary infi ltrates was observed after 30 days of therapy, with the patient becoming asymptomatic, PS 0. Molecular genetics confi rmed the tumour phenotype to be highly responsive to EGFR TKI therapy. The tumour contained EGFR mutation in exon 19 (in-frame L747-753insS deletion) and wild-type K-ras. Disease relapse in the liver occurred 6 months later confi rming disease progression. Further treatment remained ineff ective despite brief stabilisations of liver enzyme progression following repeated administration of pemetrexed and gefi tinib. The patient died 12 months after the diagnosis. Conclusions: Our case confi rms the importance of targeted therapy when treating tumours of an appropriate phenotype. Such treatment may have prompt and intensive eff ect that may reverse the course of the disease even in patients with poor overall health status.